Útoky vlků v každém stádě, ať už s masnou užitkovostí nebo mléčnou užitkovostí, způsobí mnoho komplikací, o kterých mnoho ochránců vlků nemá naprosto žádné vědomosti.
Pokud by za rok vlci ve stádě zabili 2-4 ovce, asi by to pro chovatele nebyl tak velký problém. Pokud už ve vlčí oblasti vlci zabijí nebo zraní pří jediném útoku 8 a více zvířat, a útoky jsou opakované, tak už to problém je. To už nejsou útoky pár jedinců, ale organizovaných smeček. A to jsou jen ty přímé škody.
Daleko větším zásahem do stád jsou ale nepřímé škody. Každá farma má nějaký svůj směr. Jsou farmy zaměřené na produkci plemenných zvířat a to je běh na dlouhou trať, pokud do toho zasáhne vlk, jsou mnohdy výsledky mnohaleté práce znehodnoceny. Farmy, které selektují na mléčnou nebo masnou užitkovost, jsou na tom stejně, žádné náhrady jim nevrátí jejich zmařený chovný cíl. V dojných stádech se ještě tento problém násobí sníženou produkcí mléka. Při útoku vlků jsou zvířata vystavena neskutečnému stresu. Jeden den před útokem vlků byl počet somatických buněk /PSB/ 450 tis/ml, den po útoku vlků byl 1500 tis /PSB/ a týden trvalo, než se dostal do normálu. Což dále komplikuje i následné zpracování mléka. Ovce všeobecně jsou náchylnější na stres a to ještě každé plemeno jinak.
U masných ovcí nejsou následky stresu tak viditelné. U produkčních mléčných ovcí mnohdy dochází k zánětům mléčné žlázy vlivem stresu. Samozřejmě, že jsou i oblasti, kde jsou dojná stáda i vlci, ale je potřeba se podívat, jaká je tam mléčná užitkovost a jestli by to bylo zde finančně udržitelné.
Proto bychom se měli vážně zamyslet, jaký počet vlků zde může žít a včas začít s regulací. Tomu, že se zregulují sami, snad nikdo nemůže věřit, dokud tu budou chovná stáda. To jsou jen pohádky ovčí babičky.
Nakonec dojde i ke střetům lidí s vlkem a to už asi příjemné nebude. Tak to alespoň je ve všech oblastech, kde se vlci dlouhodobě vyskytují.
A je potřeba se zeptat: kdo se potom přihlásí k zodpovědnosti?
Vladimír Menčík