Honza již jako malý kluk měl rád zvířata. Už na základní škole sám začal chovat králíky. Nebyl to žádný troškař, jednu dobu jich měl i 50 kusů. Jak Honza rostl, pokukoval po něčem větším. Rozhodl se, že bude chovat ovce. Začátek chovu byl skromný, všeho všudy jen 3 kusy. Postupem času chov rozšiřoval až do stavu, který je v Čechách větší. Dnes Honza chová 1300 ovcí základního stáda, 54 beranů a 2000 jehňat. K tomu obhospodařuje 371 hektarů luk a pastvin. Jak k takovému množství Honza přišel, když nebyl synem ředitele Státního statku, ani nezdědil nic v restitucích?
Jednoduše tím, že u práce přemýšlí a dělá 15 hodin denně 7 dní v týdnu. Po nocích čte odborné články, místo bulvárních novin. Zavádí nové poznatky do praxe. Podařilo se mu vyšlechtit stádo na vysokou plodnost a výbornou zmasilost. Díky tomu dosahoval výborných ekonomických výsledků a velebil svoji farmu. Jeho obchodní partneři se o jeho zvířata jenom perou.
Přesto všechno má Honza smůlu. Je to už 6 let, co mu do života vstoupil arogantní a bezohledný soused, který začal chovat velké šelmy. Soused chová kde co, třeba i jeleny, srnce, divoká prasata. Je to špatný hospodář. O svoji zvěř se moc nestará, a ta se mu přemnožila. Aby napravil svoji nemohoucnost pořídil si vlky, v domnění, že mu pomůžou regulovat jeho zvěř. Sousedova myšlenka by nebyla špatná, kdyby neměl sousedy, kteří pasou dobytek na svých pastvinách.
Soused nekouká napravo ani nalevo. Svůj plán se rozhodl zrealizovat, pořídil si vlky. Ihned dal všem sousedům vědět, že vlk je plaché zvíře a není se čeho bát. „Vlk není zlý, je to ohromný dobrák, kterého jen tak nikdo v přírodě nevidí. Bude chytat nemocné, slabé kusy jelení, srnčí a černé zvěře.
Honza není žádný hlupák, proto svého souseda upozorňoval, že se zbláznil… Bohužel on si vedl svou. A co se nestalo?! Vlk zjistil, že na souseda je lepší se vykašlat. Na co se honit za nějakou srnkou, když Honza má v ohradě švédské stoly? Hup! Dvacet kusů za pár minut leží v krvi. Doslova ráj ve vlčí zemi.
Honza se může hrůzou zbláznit. Běží za sousedem, ať s tím něco udělá, že jeho vlk rdousí jeho ovce. Soused sedí „nabubřele“ na své židli a mumlá, že to není jeho problém, že ho to nezajímá. Honza to nechápe… Jak nezajímá? Tvůj vlk žere moje ovce! Vlk žere tvoje ovce, protože je nemáš v dobré ohradě. Jak je nemám v dobré ohradě? Ovce chovám 25 let a nikdy mi z ohrady neutekly. Kamaráde nová doba! „Já jsem se rozhodl, že budu mít vlka a ty si troubo udělej nějaké opatření, aby ti neškodil.“ „A co mám rychle dělat, sousede, když mám oplocení dlouhé 42 km? Čtyřicet dva kilometrů jsem budoval postupně po dobu 25 let.“ „To já nevím, kamaráde, je to tvůj byznys, tak se starej!“
Honza lamentuje, co je ten soused za arogantního lumpa, když něco chová a nevadí mu, že to ostatním škodí. „Sousede, ovce trpí, dochází k týrání!“ „Mě to nezajímá, můj vlk mi v mém lese neškodí, ba naopak.“
Honza je v koncích, hledá rychlé řešení. Ploty rychle nikdo nepředělá a sousedovi vlci útočí čím dál více. Malá naděje mu blýskla. Musíme svoje ovečky po setmění hlídat. Jeden ochotný zaměstnanec se mu nabídl, že do toho půjde. Takto to začalo…
Jak se setmí, musíme hlídat ovečky, aby jim neublížil vlk našeho nabubřelého souseda. Prima, ono to funguje, vlk dal pokoj. Ale každá mince má dvě strany. Ono to funguje, ale kdo to zaplatí? „Sousede, musím hlídat tvého vlka, když ty to neděláš, koukej mi to zaplatit.“ Soused: „Myslíš, já nevím, uvidíme, nějak se snad dohodneme.“ Honza každou noc hlídá, někdy ale neuhlídá. Honza: „Hlídám, hlídám a stojí mě to mnoho peněz. No musím vydržet, soused snad začne platit.“ „Sousede, kdy mi zaplatíš hlídání tvého vlka?“ Soused: „Už brzy, snad… Uvidíme…“
Stále stejná písnička. Samé sliby a žádný skutek. Proč taky, když moje ovce sousedovi neškodí. Jak plyne čas, Honzovi dojde trpělivost a s ostatními zemědělci zorganizuje demonstraci, aby se i ostatní lidé v kraji dozvěděli, jaký je soused arogantní bezohledný „nemakačenko“, neschopný cokoli udělat, aby Honzovi pomohl.
Ostatní lidé nechápou, proč Honza křičí, když sousedův vlk je tak užitečné zvíře. Honza souhlasí s tím, že vlk je užitečné zvíře, ale když žije na Aljašce, kde lidé nežijí a nechovají hospodářská zvířata.
Honza neví kudy kam. Po nocích přemýšlí, zda nebude lepší ovečky zrušit a jít dělat něco jiného. „Mám je rušit, když jsem do nich investoval všechny vydřené peníze? Mám je rušit, když mám nejlepší výsledky široko daleko?“ Když předělám ploty, kdo je bude udržovat, vždyť jich mám 42 km. Chytráci mi radí elektrický drát 20 cm nad zem, aby vlk nepodlezl. „Kdo to bude vysekávat, na to nemám lidi ani peníze.“
Honza tlačí na souseda, ať něco dělá, nebo zkrachuje, že nemůže zadarmo hlídat jeho vlka, že na to už nevydělá. Soused na Honzu kašle. Stále mu tvrdí, že má špatné ohrady a radí mu, ať si je předělá.
Honza nemá peníze, protože platí za nočního hlídače. Neví kudy kam. V novinách píšou, že se farmářům poskytují dotace na oplocení proti sousedovým vlkům. Jak lákavě to vypadá.
Honza to prověřuje a realita je jiná!
Honza by musel mít svoje peníze na zaplacení firmy, která oplocení realizuje. Musel by umět honit úředního šimla. Musel by mít štěstí, aby sehnal všechna potřebná razítka. Co Honza má? Akorát díru v rozpočtu za léta, kdy odháněl sousedova vlka.
Honza poslouchá rádio a tam říkají, že soused objednal týpka, který zkontroluje jeho ohrady, aby se zjistilo, kde má Honza díry v plotě.
Honza má ploty, z kterých ovce nikdy neutekly, to není potřeba kontrolovat!
Sousedova nemohoucnost a arogance nemá obdoby! Sousede, ty chováš vlka, tak se o něj postarej. Postav si ploty, aby mi neškodil. Proč neustále přehazuješ svoji odpovědnost na mě? Já mám svých starostí s ovcemi dost, nevím, co dřív. Sousede, chovej se tak jak se chovám já. Snažím se k slušným lidem, chovat slušně. Ale jak se mám chovat k tobě, když jsi tak arogantní a neomalený? Cti cizí majetek a nechovej se velkomožně. Naslouchej druhým a možná ti dojde, jaký jsi.
Doufám, že ti to sousede dojde dřív, než mě z tebe klepne pepka.
Honza