Milan Koželuh
24.5.2024
Pohádka o hodném vlkovi - druhá část
Vlk je důkazem vyspělosti společnosti
Nikdy lidé nebyli tak vzdáleni přírodě jako jsme my teď, a nikdy si nebyli tak jisti, že jí rozumějí. Ještě před dvaceti lety jsme se obraceli ke zkušenostem předchozích generací, ať jde o péči o krajinu, hospodaření s vodou, zemědělství, jídelníček, vztah k rodině, životním hodnotám. Najednou jsme to všechno zahodili a zpětně se nad naše předky, fyzickou práci, venkov a zemědělství povyšujeme.
Z čeho naše jistota pravdy pramení?
Myslím, že vůči zemědělství je to z části vina pana režiséra Trošky. V jeho filmech (vím, že je máte rádi) jsou zemědělci roztomilí věčně ožralí blbečci, ostatně krávy jim podojí stroje a na poli to roste samo.
A potraviny vznikají v supermarketech.
Chápu, že každá doba má svou nadřazenu víru.
Před třiceti lety jí byl odpor k Temelínu, teď víra městských lidí ve vlka.
Neziskovky a ministerstvo by nechaly z celého pohraničí udělat divočinu bez lidí a pro vědce je to jejich laboratoř v plenéru, do níž jim nemáme co mluvit.
Pár titulků:
„Zahrada je kratochvílí pro seniory, nebo lidi bez zajímavějších zájmů. Já radši budu s rodinou,“ překvapuje Martin.
„Několik dní jsem musela žít na vesnici. Jsem ráda, že konečně můžu zpět do města,“ přiznává překvapená Lucie. „Každý ať bydlí tak, jak mu to vyhovuje. Ale nepochopím, že někdo dá přednost zapadákovu.“
Možná to psala umělá inteligence, ale pohrdání velké části veřejnosti venkovem články vystihují.
Vypadá to jako vítězství nadnárodních řetězců, které chtějí, abychom všichni v představě naší velkoleposti kupovali stejné tyčinky, prací prášky, kosmetiku, potravinové náhražky a další jim podobné sračky s tím jak jsme světoví a k tomu jedineční.
Opovrhujeme vlastně sami sebou, svými kořeny a dřívějšími radostmi.
A jak se nám ten lepší globální životní styl osvědčil?
Čtvrtina dětí není schopna nástupu do první třídy a psychologové a psychiatři nestíhají, takže bych řekl, že nic moc.
Ale to sem nepatří, byť souvisí.
V devadesátých letech to chvíli vypadalo na občanskou válku mezi Moravou a Čechami.
Teď bych řekl, že by byla vedena mezi velkoměsty a venkovem, nebo mezi lidmi dělnými a vrchností.
Rozhodují lidé, kteří se čtrnácti platy sedí v klimatizovaných kancelářích a rozhodují o problémech v místech sto až stovky kilometrů vzdálených aniž chápali jejich podstatu natož jimi byli sami ohroženi.
Má snad někdo třeba na Bruntálsku potřebu říkat Pražákům co mají dělat s taxikáři a mafiemi natož o tom rozhodovat?
Takhle jsme si představovali demokracii?
Že když se v naléhavé a životy ohrožující situaci místní obyvatelé, zemědělci, myslivecké sdružení a samospráva shodnou na nutnosti opatření, a prokážou proč, musejí pak podat poníženou supliku k úředníkovi ve městě a třást se jestli vrchnost laskavě nahlédne na jejich problém?
Není to jiná forma totality?
Pokud jde o dotace do zemědělství, které mu tak rádi absolventi humanitních škol vyčítají, tak je třeba nahlas říct, že jejich skutečným příjemcem není zemědělec, ale spotřebitel potravin, čili my všichni. Při plošném odstranění dotací, tedy nejen v jedné zemi, by lidé nadále museli jíst, možná o něco míň, ale potraviny by byly zásadně dražší.
A to, že se významná část efektu potravinářských dotací v Česku ztratí jako nepřiměřený zisk nadnárodních obchodních řetězců, opravdu není vina zemědělců, ale politiků, čili nás, co je volíme a dovolujeme jim jejich kšefty.
Zemědělci rozhodně nejsou viníky této situace, jsou bezbrannými rukojmími právě těch řetězců.
A určitě na tom nejsou lépe než zemědělci v okolních zemích.
Bohaté a průmyslově vyspělé země, jako třeba Švýcarsko, Německo, Rakousko a Francie jsou na své zemědělství hrdé.
To jen lesklá bída Nových Lepších Čechů se za něj stydí a zemědělstvím, natož zemědělci, opovrhuje.
Že to nesouvisí s vlkem?
Možná víc než se zdá.
Romantická představa krajiny s vlkem a velkolepý pocit mnoha lidí, jak k nápravě stavu planety Země oni osobně přispěli, když z fastfoodu nenávistným komentářem podpořili vlka proti chovatelům ovcí, je pro ně víc než vědomí, kde se bere jejich jídlo.
Ale není to znak vyspělé společnosti.
Závěrem
Protože příroda a krajina jsou spojené nádoby a vlk není izolovaným tvorem žijícím z nebeské prány, je dobře udělat bilanci jeho existence u nás.
Začnu odpovědí na otázku ze začátku článku.
Kolik laní musí za rok zabít jedna malá vlčí smečka 4 až 5 vlků?
Výsledky pocházejí z polského podrobného výzkumu v Bělověžském pralese. Je tam podobné složení spárkaté zvěře jako u nás a jejich vlčí souhrn roční potravy odpovídá i našim zjištěním.
Takže malá smečka vlků strhne ročně 72 kusů jelení zvěře, 16 srnčí a 31 divočáků.
Nejsem příznivcem tyátrů, ty spíš dost často pořádají ekoaktivisté.
Ale opravdu pro názornost.
Představte si na Václavském náměstí pod koněm hezkou bezpečnou ohrádku a tam pět krotkých vlků, co se vás nebojí.
A pod nimi 72 krvavých koster jelenů, 16 srnčí a 31 divočáků, jejich roční spotřebu.
Jeden vlk musí každý rok v průměru zabít ekvivalent 16 jelenů, 4 srnců a 7 divočáků.
Současných 135 vlků v Česku za jeden rok zabije ekvivalent 2.160 jelenů, 480 srnců a 930 divokých prasat.
Pojem „ekvivalent“ používám jako souhrn zvěře, její druhové složení může být jiné při v zásadě stejném objemu.
V současné době je v Novohradských horách oficiálně 7 vlků, i když jiné prameny uvádějí 9. Těch oficiálních 7 vlků potřebuje za rok zabít v oblasti Novohradských hor ekvivalent 112 kusů vysoké, 28 srnčí a 63 divočáků.
Převedeno na laně (ty konzumuje vlk na prvním místě) jich ta malá smečka strhne ročně 80 kusů.
Za mým textem je něco jako nevkusná krvavá tapeta, ale je to obrázkový graf roční spotřeby té jedné smečky.
Pokud si to po mě chcete zkontrolovat, orientačně počítám v průměru jelení zvěř 100 kg, srnčí 10 kg a divočáky 20 kg. Je to váha směsi dospělých kusů a mláďat.
Nejsou v tom ovce a skot, docent RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. říká, že tvoří jen jedno procento potravy vlka, takže je lze zanedbat.
Nechci těmi čísly vyvolávat hysterii, tenhle vlčí potravní vzorec platí s druhovými obměnami všude na světě a příroda se s ním vyrovnává. Nicméně naše lesy jsou vždy ohraničeny civilizací a i když vlk tuhle hranici neuznává, jeleni bohužel ano, jsou teritoriální a jejich úbytek tak není odkud přirozeně doplnit.
A i kdyby bylo, už by tam byl vlk.
Za mě je králem hor jelen a ne vlk, takže mně se moc nelíbí, že jeden vlk stojí každý rok život šestnácti kusů vysoké.
Je dobře vědět co každá jedna smečka znamená a přírodu stojí a možná se tak dívat na ty další a další smečky co k radosti ochranářů a neziskovek přibývají.
Nemůžeme mít všechnu zvěř a všechny vlky najednou v neomezených počtech, to prostě nejde. Tento stát a společnost by si měly položit otázku pořadí hodnot.
Jestli vize vlka v přírodě je nadřazena tomu, co vlk působí, přeloženo do češtiny jestli vlk je víc než ztráty v zemědělství a v blízké budoucnosti i na lesní zvěři.
O protiústavním znehodnocování a ohrožování života lidí ani nemluvě.
Pořád je tu i ta otázka jestli chcete aby se krajinou potulovaly smečky šelem, které se nebojí člověka a jsou schopny zabít třeba i krávu nebo koně.
Na počátku stačilo zapudit či zastřelit první jednotlivce či malé smečky, teď už se případná regulace vlků bude týkat stovek a v rámci střední Evropy až tisíců kusů.
Děsím se toho, až nám státní úředníci, právě ti, kteří to svým alibismem či nekompetencí zavinili, budou říkat, že teď už s tím nejde nic dělat a odmítat návrhy na řešení jako nereálné.
Skutečně nejsme povinni to řešení znát, my to nezavinili, my za to nejsme placeni, my na to nemáme kulatá razítka.
Ale abych nevypadal jako alibista, tak navrhuju opatření:
1. Pro nadbytečnost propustit všechny pracovníky AOPK, ŽP krajů a MŽP, kteří tvrdí, že příroda si pomůže sama.
2. V případě útoku na člověka kdekoli ve střední Evropě pro ztrátu důvěry propustit všechny pracovníky AOPK, ŽP krajů a MŽP, kteří tvrdili, že se to nemůže stát, a zastavit podporu neziskovek, které tvrdily totéž. Co s vědci, kteří vybádali a obhajovali nevinnost vlka, nevím.
3. Stanovit oblasti vhodné pro vlky a v nich podobně jako u jiné zvěře ve spolupráci státu a myslivců aktualizovat optimální stavy a něco jako plán chovu a tím i regulace, v závislosti na chování vlků a stavech jimi lovené zvěře.
4. Vlci, kteří se budou dlouhodobě či opakovaně zdržovat mimo tyto oblasti, budou zastřeleni.
5. Vlci, kteří budou útočit na hospodářská zvířata, budou zastřeleni.
6. Vlci, kteří nebudou plaší vůči obydlené zástavbě a lidem, budou zastřeleni.
Vypadá to jako opatření proti vlkovi, ale ne, právě takhle by vlk mohl v krajině být. Nejen proto že by neškodil, ale protože by ta opatření pomohla obnovit jeho plachost a přirozené chování, tedy to, proč do přírody (snad) patří.
Také by to obnovilo důvěru zemědělců a lidí na venkově ve státní správu, ale to vás asi až tak nezajímá.
Jestli se vám zdají být mé názory jako z jiné planety, tak si připomeňme rakouský přístup:
„Pokud se už rodiny s malými dětmi neodváží vyjít do ulic za bílého dne, hrozí bezprostřední nebezpečí. Rychlými opatřeními chceme dát lidem jistotu, že jsme na jejich straně.
Mühlviertel by měl zůstat místem, kde se každý může volně pohybovat.“
Milan Koželuh
Děkuji všem spolupracovníkům za pomoc. Neuvádím zde jejich jména, abych je nevystavoval urážkám které bývají u článků na toto téma běžné.
Pokud jste v textu našli věcné chyby, dejte, prosím, vědět, rád je opravím, nechci šířit nepravdivé informace. Děkuji. M.K.