Pastevectví je nejstarší lidské povolání. Vzniklo asi 5000 let před naším letopočtem, když lovci zjistili, že se dají zvířata domestikovat a chovat. O pastevcích = pastýřích se zmiňuje i bible. Podle ní měl pastýř hůl, plášť proti zimě, torbu na jídlo a zbraň.
Pastevce doprovázeli pastevečtí psi. Páslo se od jara do podzimu. V Evropě se pásli hlavně ovce, kozy a skot. Pastevec se staral o výživu, zdraví a hlavně o ochranu před predátory. Pastevectví mělo i nezastupitelnou úlohu při tvorbě krajiny. Pastviny i louky byly přirozeně hnojeny, drn byl rozrýván kopýtky ovcí a některé náletové keře spásaly kozy. Na pozemcích které byly paseny, rostlo mnoho vzácných rostlin a žilo zde mnoho živočichů.
Jenom sečení nestačí, protože se odváží biomasa, půda je chudší na živiny a rostou jenom nejodolnější druhy trav a mizí druhová rozmanitost. Pastva je nenahraditelnou formou péče o krajinu. Krásné horské louky vznikly jen díky pastvě. Pastevectví tu bylo po tisíce let a mělo na přírodu pozitivní vliv.
To co fungovalo po tisíce let, se stává dnes problémem. Po návratu vlka do české republiky se ekologické farmy, farmy s pastevním odchovem, staly pro ekologické organizace a aktivisty a státní správu největším nepřítelem. To mnohdy jen proto, že se o svá zvířata majitelé starali a chtěli je aktivně bránit. Všichni asi dobře vědí, že žádní pastevci vlka nikdy nevyhubili, ale byla to vrchnost nebo státní správa, jinak by to ani nebylo možné. Přitom vlk na severní polokouli ohrožen není. Takže aktivní ochrana pastevců by mu neublížila a možná by žil v lese a ne po pastvinách. Jakýkoliv dialog s ekologickými aktivisty a státní správou je prakticky nemožný. Vždy probíhá v duchu, vy chovatelé buďte zticha, my vám řekneme, co máte dělat.
Vystupují odborníci, kteří vlka neviděli, pasteveckého psa nechovali a ohrady nestavěli a v přírodě byli jednou za rok na horách lyžovat. Zkušenosti chovatelů je nezajímají, i když ti v přírodě jsou každý den i se psy a postavili kilometry ohrad. Mnoho chovatelů už svá stáda zavřelo do hal a snaží se je chránit, jak to jde. Mají k nim citový vztah a nechtějí je sbírat roztrhané po pastvinách. Což samozřejmě přináší velké finanční náklady.
Pokud nechceme pastevectví totálně zničit, musí dojít k dialogu, kde každá strana o kousek ustoupí. Je jasné, že pro několik skupin lidí je to jen hra s finanční odměnou, ale bez jakékoliv zodpovědnosti a pokory a s těmi se asi domluvit nelze.
Vladimír Menčík