Nejprve se musím veřejně vyznat ze své dětské lásky – knihy a filmy na psí a hlavně vlčí téma. Vuk samotnjak, Bílý tesák, Volání divočiny, ano i Čertík a jeho svět, a zejména Vlčák Kazan, Barí syn Kazanův, to byly knížky, se kterými jsem usínal, než jsem dorostl. Pak šly knížky do knihovny a začal jsem usínat v jiném rozpoložení. Pamatuji si, že když rys vyškrábal vlčici Šedce oči, měl jsem z dětského pláče horečku. Aljaška, kanadská divočina, Tajga, Kavkaz, Tibet… Abych naplnil svoje romantické představy, jak to jen šlo, pořídil jsem si nadvakrát vlkošedého německého ovčáka lidově nazývaného vlčák.
Nebydlím ve městě, bydlím na venkově, dokonce na lesní samotě. Kolem naší samoty naštěstí nekroužili nikdy vlci, ale čas od času loupeživí nenechavci. Ideální to prostředí pro velkého hlídacího psa. No velkého. Totiž dobře míněná lidská péče postupně z vlčáků původně živených kuchyňskými zbytky jako jsou kosti z pečeného kuřete, knedlíky a nudlová polévka od nedělního oběda vytvořila pomocí kvalitní průmyslové stravy opak a sehnat skutečně mohutného německého ovčáka bez dysplazie a jiných neduhů dá hodně práce.
Můj pohled se proto zaměřil na psy, u kterých je hlavním kritériem odvaha, sebevědomí a velikost, a tak naší samotou postupně prošlo několik kavkazáků (kavkazský pastevecký pes), moskeváků (moskevský strážní pes) a středoasiat (středoasijský pastevecký pes). Kromě nich také rotvajler Koudy, jezevčice Barbucha a speciální plemeno Bobík, o kterém byla napsána kniha Bobík aneb Život s pytlákem. Bobík byl kdysi známý v revírech východně od úpatí hory Říp.
Mohu tak směle říct, že jsem za tři životní dekády nasbíral, a to bohužel i na těle, nějaké zkušenosti s úskalím muskulatury a hlavně mentalitou těchto psů. Ale i přesto se stále nepasuji do role nějakého experta nebo poradce chovu.
Ještě jsem zapomněl napsat, že nesnáším pokrytectví, lež a manipulaci. Výše popsané, společně se zázračným návratem vlka do naší přírody mne iniciovalo napsat pár řádek k dění a hlavně k různým „rychlým, univerzálním receptům“, které mohou důvěřivého nebo zoufalého člověka, jemuž stát proplácí náhrady škody za smrt nebo zranění chovaných domácích zvířat, dovést až před soudní stolici. Pokud jinou stolici nepoužije dříve a se svojí činností neskončí.
Nemá smysl rozebírat management návratu vlka do české kulturní krajiny. Scénář známe už všichni a je obehraný. Před objektivem fotopasti se zázračně objeví březí vlčice s genetickou stopou kdesi v Polsku (jednou se dokonce objevila fena šakala) a za jásotu vrhne mláďata, která jsou velikým kulturním, ekonomickým, ekologickým a snad i politickým přínosem. Jen ten Covid-19 nám vlci asi nevyřeší. Okamžitě se také doplní ilustrační foto roztomile se batolících vlčích štěňátek, samozřejmě doplněné poznámkou plnou obav, aby je myslivci nechtěli střílet. Přitom nikde cestou stovky kilometrů z Polska březí vlčice nenechala jediný pobytový znak, než dorazila do cílové destinace, nějaké lokality s podílem státních pozemků, nejlépe CHKO.
Do dobře zazvěřených honiteb šlechtických rodů nebo do soukromých honiteb podnikatelů ani nepáchne. Tyto zázračné vlastnosti pochopitelně u zlých lidí, vrahů zvěře a zvířat a vůbec individuí, které se neradují z návratu vlka, vyvolaly pochybnosti a snaží se skutečnost znevěrohodnit různými spekulacemi například o umělém vypouštění vlků do české krajiny. No, když je vlčice nakryta v množírně a následně vypuštěna, tak se i vlčata narozená ve volnosti budou chovat pro vlka nenormálně. Zrcadlí totiž chování matky. Jen ty protilátky proti vzteklině jim chybí.
Takováto pomoc přírodě může být z hlediska zákona ve výsledku také trestný čin. Představte si, že byste vypustili v Čechách původní živočišný druh lva a jeskynního medvěda s tím, že pomohou redukovat přemnoženou spárkatou zvěř. Já ale věřím na zázraky. To ti zlí. Dokonce se snaží manipulovat s veřejným míněním a poukazují na to, že se v naší české krajině může klidně potkat dítě s jorkšírem na procházce s takovou nenormální smečkou vlků. Ti skuteční, jak si z dětství pamatuji, před člověkem přece utíkají, neumějí plavat a přibližují se k obydlí pouze v době nejvyšší nouze.
Naštěstí jsou naše zdevastované lesy přeplněny spárkatou zvěří, a proto vlci nouzí netrpí a k obydlím se nepřibližují. Zlí lidé zpochybňují možnost křížení vlka se psy, protože pes je jejich konkurent, je nasáklý lidským pachem a naší krajinou se většinou nepohybují divocí psi takové velikosti, aby se mohli s vlky pářit. Pes je pro vlka i pochoutkou, je dobře krmený, tudíž sádelnatý a pomalejší.
Ale zpět od sádla k ekoreceptům. S návratem vlka do Česka se zjevil fenomén expertů na vlky a hlavně na ochranu hospodářských zvířat, která v době nouze mohou vlci pokládat za kořist. S elektrickými ploty a ostnatými dráty měla negativní zkušenost moje teta kdesi kdysi v pohraničí, já naštěstí už ne, za mne se dráty na hranicích už jen stříhaly.
Mám ale, jak jsem uvedl, osobní zkušenost s fungováním některých plemen určených k takříkajíc všeobecné ochraně majetku a rodiny. Proto mne dovedou doslova vytočit rady odbornic a odborníků publikujících na různých serverech nebo dokonce ve sdělovacích prostředcích, i v tom, který jsem ze zákona povinen platit, ve smyslu - chovatelé koz, ovcí a vůbec hospodářských zvířat, pořiďte si pastevecké psy a máte po problému s vlky!
Vžiji se teď do role chovatele hospodářských zvířat. Mám rád koně, proto jsem si je pořídil, ovce na vlnu a kozy a krávy na mléko, tvaroh, sýry, prostě bioprodukce pro zdraví a radost. I když jich je hodně, tak jako v jedné reklamě má každé zvíře svoje jméno. Pasu s radostí kromě jiného i proto, protože mám dobrý pocit, že v zapadlém koutu krajiny pastvou udržuji krajinný ráz a svými produkty dělám radost mým několika sousedům.
Jednoho dne ale najdu Jitku, Doubravku a Pepu v krvi po návštěvě vlků. Protože jsem dbalý rad a chci předejít dalšímu možnému útoku vlka na svůj majetek, kterým zvířata jsou, přemýšlím, jak je zabezpečit. S dráty a elektrikou má moje rodina neblahé zkušenosti, jak jsem již popsal, a nechci, aby romantická krajina kolem vypadala jako koncentrák 21. století. Pastviny jsou přece přirozenou součástí zdejšího koutu země, vedou kolem nich i turistické cesty, přece to nezničím kilometry plotů.
Jedna slečna v neděli v pořadu xy radila, abych si pořídil pastevecké psy. Jeden pán na internetu dokonce přímo radil pořídit si nějakého kangala. Je to určitě odborník, tedy ten pán, protože prý viděl na youtube, jak kangal s vlky zatočí!
Dobrá, poslechnu, nechci další krev a peníze ať dá stát na migranty, prý je potřebují pro začlenění do společnosti. Mně už Jitku, Doubravku a Pepu stejně nevrátí. Navíc nejsem ve svazu chovatelů, neměl jsem prokazatelně zabezpečený majetek, nemám jak prokázat, že moje zvířata napadli vlci, nevedu evidenci, co matka, jaká to byla kráva, a otec, jakej to byl bejk… nemám prostě na náhradu škody nárok.
Tedy dobrá, bude nový pes. Musí to být pes k tomu účelu určený. Wikipedie, internet, známí, inzeráty, Google. Inzeráty typu daruji do dobrých rukou dospělého kavkazského ovčáka, nebojte se, je hodný, se zlou předtuchou vynechávám. Pastevecký pes přece funguje tak, že se štěně hodí do stáda, to ho musí přijmout, ono s ním vyroste, dospěje, přijme stádo za svoji smečku, resp. rodinu a tu instinktivně chrání proti vetřelcům. Ale kavkazák je dospělý povahově a tělesně až tak ve třech letech, a to mi přece neřeší aktuální situaci, já potřebuji ochránit stádo hned, tak rychle, jak se tu zjevili vlci. No nic, nějak to ty roky ještě vydržíme, vlk se zde usídlil napořád a bez omezení se množí, tak hajdy pro štěně.
A jaké plemeno? Pardon, politická korektnost mi chybí. Na fotkách a podle recenzí tenhle vypadá jako z Bella a Sebastian a tenhle pro změnu jako medvěd z Mrazíka...
Nechci se nikoho dotknout, ale v úvahu přichází reálně plemena jako zmiňovaný kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevecký pes, šarplaninec, anatolský pastevecký pes, tibetská doga, asi i nějací pyrenejci, zkušenosti nemám, ale to je asi tak vše. Moskevský strážní pes je v Rusku používán úspěšně k nelegálním psím zápasům, střežení obydlí, stádu by byl ale věrným ochráncem asi jako vlk. Salašníci jsou milí pejskové, ale tak jako se už afghánský chrt nepoužívá pro lov lvů a irský vlkodav pro lov vlků, tak i některá původně určená plemena nemají to, co musí mít, aby uspěla. Vlk je jako žralok, bez emocí a smrtící, nemá žádné předhazované lidské vlastnosti, jako šlechetnost, rozumný přístup k lovu, a ani funkci zdravotní policie nemůže plnit.
Základní povinností mysliveckého hospodaření je přece vyřadit nevhodné, nemocné jedince z chovu. Pes, který se má zdravotníkovi postavit, musí mít především sebevědomí, dravost a instinkt pro teritoriální ochranu. Nerozhodnost a dobrácká povaha je cesta do vlčího žaludku.
Psi požadovaných vlastností ale nejsou určeni pro každou domácnost. To za prvé. A za druhé, Alpy tě ohromí vlku, ale tady tě to dojme, protože tady to není země, to je zahrádka. Kam oko dohlédne, obhospodařovaná krajina. Žádný Tibet, Anatolie, Kavkaz, žádné nekonečné liduprázdné plochy. Už podle názvu nejsou tedy tato plemena určena pro poctivou práci v naší zemi.
Psi těchto plemen jsou často označováni jako psi jednoho pána, milující svoji rodinu. Potřebují ale opravdu, opravdu pevnou, nikoli pouze kamarádskou výchovu a ruku.
Tato plemena ale mají ještě jednu vlastnost – neuvěřitelný cit pro vypozorování slabosti „lidského vůdce“ smečky. Jakmile vycítí, zejména v pubertálním věku, ale nenápadně to občas zkoušejí i coby dospělí, že je jejich sebevědomí na vyšší úrovni než u lidské smečky, mají tendenci tu smečku vést podle vlastní hlavy. Na uklidněnou - feny v tomto ohledu jsou lepší. Na rozdíl od takového Hasana, Maxe a Daga, Elza a Fatima byly holky skutečně rodinného typu. Díky pohlavnímu dimorfismu ale byly drobnější, tedy pokud je 50 kg na vodítku drobnost.
Taková docela podstatná poznámka - s nekontrolovatelným nárustem populace vlků ale jeden pes na ochranu stačit nebude, to chce vlastní smečku, a tím pádem také ale právní kancelář, dostatek peněz na kontě a čisté spodní prádlo v příručním zavazadle, které vězeňská služba pošle zpět do vašeho bydliště. Představa aktivistů, že do naší zahrádky vypustíte stádo oveček v doprovodu kavkazáků, středoasiatů nebo, nedej bože, že poslechnete a vypustíte kangala (forma anatolského pasteveckého psa), vás totiž klidně může přivést do zamřížovaného prostředí, kde je den týden a rok deset let. Úmyslné poškozování cizí věci, obecné ohrožení, ublížení na zdraví s anebo v lepším případě bez následku smrti, to jsou jen namátkou paragrafy, které by se vašeho konání mohly týkat.
V životě bych si nedovolil pustit středoasiata nebo kavkazáka z dohledu (nepouštěl jsem je ani z vodítka) někam na pastvinu. Pastvina v ČR je na rozdíl od pustin střední Asie, úpatí velehor v Tibetu nebo osamělých pastvin v pohoří Šarplaniny protkána metastázemi turistických cest a cyklostezek, prolezlá houbaři, turisty, „pejskaři“, motorkáři a čtyřkolkáři. A doslova idiotské rady, abyste si vzali do ruky klacek na odehnání pasteveckého psa nebo sesedli z kola a v klidu prošli středem stáda, neberte prosím vůbec vážně.
Pokud nějaký šílenec skutečně vypustí středoasiata na volně přístupnou pastvinu, nemáte žádnou šanci. Desítka stehů je mi svědkem, a to byl přitom jen gól do vlastní branky. Z vlastní zkušenosti také vím, že by takový pes do rána udělal výřad ze všech chytráků na kole, arogantů na „krosce“ (ty obzvlášť miloval), psů na volno i na vodítku, a to nejen v přímém kontaktu, ale doběhl by si pro ně i na větší vzdálenost. Takový pes se rozhoduje samostatně podle instinktu a ten mu velí ochranu teritoria a stáda za každou cenu, také ve zvěři vidí jasnou potravu. Musí přece něco žrát, když má hlídat.
A další aspekt, co když po třech letech zjistíte, že některý z vašich psů pro ochranu stáda není vhodný, zkrátka zklame při ochraně… Vyřadí se ze služby a chovu stejným způsobem jako v jejich domovině psi, kteří ukázali zbabělost mordou proti mordě vlka nebo tlamě medvěda? K čemu by jinak byl.
Ne, opravdu, návrat vlka do naší krajiny není americký příběh, který končí vždy šťastně, i kdyby měl příběh změnit oficiálně uznávané dějiny. Český příběh je o tom, že do krajiny, která, bohužel, už není vůbec vhodná pro putování vlčích smeček, budeme umisťovat další potenciální nebezpečí a vyhánět čerta ďáblem. Tomu, kdo nemá hmotnou ani trestně právní odpovědnost, tomu se to radí, naopak ten, kdo v krajině hospodaří, má veškerou odpovědnost.
Soudnému člověku musí být zřejmé, že laciné recepty asi bez problémů fungovat nebudou, stačí používat zdravý selský rozum. Pokud ale nereálné a znalostmi nepodložené představy a zatvrzelý fanatismus pro prosazení nereálné vidiny překryjí zdravý rozum, pak následné problémy mohou být v důsledku ještě nebezpečnější, než si dokážeme přestavit.
Takže co, stačí poslouchat chytráky?
Mgr. Karel HROUZEK
Převzato:
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2021/Brezen-2021/Staci-poslouchat-chytraky