Návrat vlků, rysů a medvědů do evropské přírody je velké a výbušné téma ochrany přírody. Z pohledu myslivců napříč Evropou je ochrana velkých šelem nezdravě zpolitizované téma, kterému chybí racionální kontury. Politici se totiž podle nich potřebují zalíbit veřejnosti, která má ale o šelmách a jejich fungování v divočině jen romanticky zkreslenou představu. V tomto duchu se nesla mezinárodní konference Evropská federace pro lov a ochranu přírody (FACE), která se konala na České zemědělské univerzitě ve středu 27. září. Tento článek přináší náhled evropských mysliveckých sdružení na velké šelmy.
Zdá se, že myslivci napříč Evropou to vidí jednotně. Absolutní ochrana velkých šelem podle nich škodí paradoxně právě šelmám. Má totiž za následek to, že divoká zvířata ztrácejí ostražitost a plachost a vydávají se do bezprostřední blízkosti lidských sídel. A pak působí škody.
David Scallan, generální tajemník Evropské federace pro lov a ochranu přírody.
Licence | 
Některá práva vyhrazena
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Jak na úvod konference zmínil generální tajemník Evropské federace pro lov a ochranu přírody (FACE) David Scallan, v řadě zemí ještě nedávno existoval funkční systém managementu velkých šelem, který umožňoval šelmy lovit, ale zároveň zachovávat jejich populace prosperující. „Současný politický přístup je ale špatný,“ konstatuje Scallan s tím, že myslivcům dává jakousi naději na návrat racionálního přístupu k šelmám nedávné prohlášení šéfky Evropské komise.
Ta v tiskovém prohlášení říká, že „koncentrace vlčích smeček v některých evropských regionech se stala skutečným nebezpečím pro hospodářská zvířata a potenciálně i pro lidi. Vyzývám místní a vnitrostátní orgány, aby v případě potřeby přijaly opatření. Současné právní předpisy EU jim to ostatně již umožňují.“ Komise tím oznámila novou fázi své práce na řešení problémů spojených s návratem vlků.
Evropští myslivci doufají, že komise umožní v některých zemích regulaci velkých šelem.
Během konference zazněly zkušenosti zástupců mysliveckých sdružení napříč Evropou s vlky, rysy a medvědy. Zde je výtah toho podstatného.
Vlků je ve Švédsku asi 450. Trojúhelníky v mapě znamenají smečku, kroužek vlčí pár.
Foto | Prezentace Daniel Ligné
Jak se daří vlkům ve Švédsku
„Nic takového jako skandinávský vlk už neexistuje,“ řekl při své přednášce Daniel Ligné ze Švédska. Podle DNA analýz byl poslední skandinávský vlk uloven v 60. letech minulého století. „Vlci na území Švédska jsou zvířata, která podle DNA pochází z ruské vlčí populace.“
Jednou z oblastí, kde dochází ve Švédsku ke konfliktům s vlky, je chov sobů. Ti jsou chovaní na velkých plochách, které není možné před vlky chránit běžnými prostředky, jako jsou elektrické ohradníky. „Není problém jen v tom, že vlci nějakého soba sloví. Problém je i v tom, že ostatní sobi se rozutečou,“ popisuje Ligné. Pastevci pak musí stádo složitě shánět zpět dohromady.
Aktuálně je ve Švédsku asi 450 vlků. Každý rok dochází ke ztrátám. Za zhruba 30 % mrtvých vlků můžou střety s automobily, dalších asi 35 % je zabito při legálním lovu. A asi 35 % má na svědomí nelegální lov. „Ukazuje se, že vlci, kteří opustí smečku někdy ve věku jednoho roku, mají více než šedesátiprocentní mortalitu,“ říká Daniel Ligné.
Podle švédských myslivců má příliš velká populace vlků dopad i na populaci volně žijících losů. „Los se zřejmě dostane mezi ohrožené druhy, protože asi 70 % losích mláďat se stane obětí vlků,“ říká David Ligné, a pokračuje: „Pro udržení zdravé losí populace je vlk problém.“
David Ligné zmiňuje, že vlci myslivcům napadají a zraňují lovecké psy. Vyvíjejí se proto jak ochranné vesty pro lovecké psy, tak i legislativa. Podle Davida Ligné je ve Švédsku možné legálně zastřelit vlka, pokud napadl loveckého psa. Švédsko je jednou z evropských zemí, která umožňuje lov vlků, ale podle Ligného je potíž v tom, že licence k lovu se vydávají v době, kdy už vlci nejsou v té oblasti, kde působí problémy. „Vydání licence prostě trvá dlouho,“ říká Ligné.
Rumunsko jako příklad slepé uličky
Rumun Ovidiu Ionescu při své přednášce zmínil, že svého času mohlo Rumunsko sloužit jako příklad dobré praxe. Pak ale přišel zákaz lovu velkých šelem. A začaly narůstat konflikty.
„V Rumunsku je přes osm tisíc medvědů. To je hodně medvědů. Optimum je tak polovina. A jsou nejen v horách, ale vydávají se i do nížin k velkým městům,“ popisuje Ovidiu Ionescu. Dřív myslivci tvořili jakousi neviditelnou hranici mezi medvědy a lidskými sídly. „Dnes vídáme medvědy na dálnicích, lezou do obchodů, do domů, na střechy domů,“ uvádí Ionescu a dokládá svá slova fotografiemi v prezentaci.
Snímek z prezentace Ovidia Ionescy. Medvědi hledají u lidí zdroj potravy, lidé je vnímají jako atrakci. Ionescu měl ve své prezentaci i snímky, jak takové setkání vypadá, když se zvrtne.
Foto | Prezentace Ovidiu Ionescu
Medvědi mění své chování. Kontejnery ve městech jim nabízejí dostatek snadno dostupné potravy po celý rok. A medvědi se proto neukládají k zimnímu spánku, protože vědí, že ve městě se kdykoliv nažerou. „Hustota medvědí populace přináší problémy,“ vyvozuje Ovidiu Ionescu.
Lidé jsou podle Ionescua nepoučitelní a nevnímají medvěda jako nebezpečného predátora. „Klidně je krmí z ruky. Medvěd je pro ně atrakce,“ říká Ovidiu Ionescu. A někdy dojde k útoku zvířete na člověka. „V roce 2023 máme 26 útoků na lidi, jeden člověk zemřel,“ konstatuje Ovidiu Ionescu. Podle něho je ve skutečnosti útoků jak na zvířata, tak na lidi víc, jen je nikdo nenahlásí, protože k incidentu dojde v odlehlých horských oblastech, odkud je do civilizace daleko. A leckdo také chová neregistrované ovce, jejichž ztrátu nikdo nikomu hlásit nebude.
Podle Ionescua je problém v tom, že medvědi jsou chytrá zvířata. Rádi si užijí hostinu v kukuřičném poli, které přitom ale značně poničí. „A když medvěd vnikne do stáje, vybije celé stádo. Chová se jak lupič v bance. Bere vše,“ říká Ovidiu Ionescu.
Ionescu vidí hrozbu v tom, že medvědi se naučí chodit do kulturní krajiny a k lidským sídlům a naučí to i své potomky, protože jim tam nic nehrozí.
Medvědi jsou často obětí dopravních nehod. Na koleje je ale prý někde lákají úmyslně.
Foto | Prezentace Ovidiu Ionescu
„Do roku 2016 se medvědi v Rumunsku lovili, od roku 2017 se neloví. A objevily se vyšší škody, více konfliktů, větší hospodářské škody, zranění lidí a více vyplacených kompenzací,“ vyjmenovává Ovidiu Ionescu.
Vede to k tomu, že se lidé začínají bránit svépomocí a medvědy ilegálně tráví. Nebo lákají medvědy na med nastražený na vlakových kolejích. Někdy se ochraně přírody podaří opravdu problematického medvěda uspat a přemístit do nové oblasti. „Je to jen odvezení problému. Za dva týdny se na místě konfliktu objeví nový medvěd,“ tvrdí Ovidiu Ionescu, „hustota medvědů je tak vysoká, že je to tam vytlačí.“
„Přístup EU je, že medvědy máme chránit. Ale věřte mi, na dvorku medvědy nechcete,“ říká Ovidiu Ionescu.
Počet ulovených rysů a odhad celkové populace, Lotyšsko.
Foto | Prezentace Linda Dombrovska
Lotyšští rysi
„Proces zákazu lovu rysa byl v Lotyšsku dlouhý politický boj. Evropské komisi, zeleným a dalším, co byli proti lovu rysa, fakticky nešlo o rysa. Šlo jim o moc,“ je přesvědčena lotyšská myslivkyně Linda Dombrovska.
„V Lotyšsku jsme vlky a rysi lovili, byli jsme i placení za to, že je lovíme. Po vstupu do EU se zavedla povolení pro regulovaný odstřel. Od roku 2022 je lov rysa úplně zakázán,“ říká Linda Dombrovska. Podle ní jsou plané obavy, že lov šelem vede k jejich vyhubení. „Od roku 2004 se u nás rysi lovili. A jejich populace rostla,“ říká Dombrovska. Klíč je v tom, aby lovecká praxe byla udržitelná a kvóty odlovu nastaveny na základě vědeckých dat o velikosti rysí populace.
„Populace rysa u nás narůstá a já jsem zvědavá, jak tento biologický experiment dopadne,“ říká Dombrovska.
A přiznává, že běžnému, městskému člověku se těžko vysvětluje, proč je potřeba rysa lovit. „Když ulovíte srnku, tak to lidé chápou – dá se sníst. Proč ale lovit rysa, jehož maso je plné parazitů a jíst se nedá?“ nastiňuje Linda Dombrovska. „Společnost vidí rysa jen jako krásné zvíře, které by se lovit nemělo.“
Běžně se podle ní argumentuje tím, že lidé při procházce se psem v lese už roky žádného rysa neviděli. „Je to tak. Žádného rysa neviděli. Ale rys viděl je,“ říká Linda Dombrovska.
Podle ní je důsledkem aktuálního zákazu lovu rysů to, že se tyto velké šelmy naučily chodit na dvory usedlostí lovit kočky domácí. „Dokud se lovilo, tak rysi k lidem nechodili,“ říká Linda Dombrovska.
Linda Dombrovska ještě dodává, že lidé z té velké trojky šelem – medvědů, vlků a rysů – podceňují nebezpečnost rysů. „Lidé, kteří v záchranných stanicích pečují o rysy, říkají, že nejnebezpečnější je právě rys,“ říká Linda Dombrovska. „Jen si představte, co s vaší rukou udělá naštvaná domácí kočka svými drápky a zoubky. A teď si představte, co se svými drápy a zuby dokáže rys,“ říká Linda Dombrovska.
Printscreen z videa z fotopasti u jedné farmy. Ke konci záběru jsou na kopečku vpravo celkem čtyři rysi.
Foto | Prezentace Linda Dombrovska
Jak říká Linda Dombrovska, populace rysů v Lotyšsku narůstala i v době, kdy byl lov povolen. Co se teď děje s rysí populací, ale myslivci přesně nevědí – tedy kromě toho, že narůstá. Když bylo možné rysy lovit, poskytovali myslivci státní ochraně přírody data o výskytu rysů, jak ulovených, tak pozorovaných. Od zákazu lovu ale nemají žádný důvod ani motivaci data sbírat a zpracovávat.
Linda Dombrovska při své prezentaci ukazuje fotky a videa, na kterých jsou vidět rysy v bezprostřední blízkosti lidských sídel. Podle ní je možné, aby odpovědné orgány vydaly povolení k odstřelu těchto konkrétních zvířat, která jsou pro svou kresbu jednoznačně identifikovatelná. „Ale takové povolení nedostanete,“ říká Linda Dombrovska.
Španělsko a řeka Douro
Mapa výskytu vlků ve Španělsku. Na jih od řeky Douro se vlci lovit nesměli.
Foto | Prezentace Manuel Gallardo
Mezi lety 2004 a 2021 byly ve Španělsku dva režimy ochrany vlka. Na sever od řeky Douro, která teče od východu k západu Španělska, se vlci lovit smí, na jih od řeky se lovit nesmí. Španělsko má velké farmy, kde se chová spousta dobytka na rozlehlých plochách. „Ataky vlků vůči dobytku tu byly, ale daly se řešit,“ říká myslivec Manuel Gallardo.
Na sever od řeky žije asi 80 % španělské vlčí populace. V roce 2019, kdy se vlci ještě směli lovit, zde bylo zaznamenáno 450 útoků. Na jih od řeky žije asi 20 procent vlků, ale útoků tu bylo v roce 2019 hlášeno 2 130.
V roce 2021 španělská vláda zařadila vlka mezi zvláště chráněné živočichy. „A pro vlka je mnohem jednodušší zaútočit na krávu, než na divoké prase,“ říká Manuel Gallardo. I on zmiňuje, že myslivce trápí vlčí útoky na lovecké psy.
Odhaduje se, že ve Španělsku je něco mezi 2300 až 3250 vlky. „To je vzhledem k teritoriu docela velká populace,“ říká Gallardo s tím, že určitě lze říci, že vlk byl do španělské přírody úspěšně navrácen. Společnost to stojí ročně 3,5 milionu euro na náhradách škod a 4 miliony euro na prevenci útoků vlků. Podle jeho mínění čísla jasně ukazují, že regulace vlčí populace lovem je nezbytnost.
Gallardo, stejně jako tajemník Scallan, líčí, že největší problém je, když se do mysliveckých témat zamíchá politika. Podle něho je odlov vlka nejlepší nástroj, jak populaci vlka kontrolovat.
Vývoj populace vlků na Slovensku
Jak vykládá Imrich Šuba ze Slovenska, v 70. letech 20. století byli vlci jen na severovýchodě Slovenska. Dnes jsou vlci na 20 000 km2 (rozloha Slovenska je 49 000 km2). „Škody na vysoké zvěři narůstají a na venkově se mění přístup lidí k vlkovi,“ říká Šuba. Lidé podle něj nechtějí, aby jim na zápraží chodil medvěd nebo vlk.
V roce 2000 se vlk na Slovensku vyskytoval na 13 094 km2. V roce 2022 se vyskytoval na 19 420 km2.
Foto | Prezentace Imricha Šuby
Lov šelem by podle něho nejen zabránil škodám na majetku, ale ovlivnil by i chování šelem, které by byly před člověkem ostražitější. „Tím, že se nereguluje populace vlka, tratí celá příroda,“ myslí si Šuba.
Německo – vlci z celé Evropy
Do Německa se první vlci vrátili zřejmě v roce 2001 z jihu Evropy. Chvilku trvalo, než se usadili a začali se rozmnožovat. „V roce 2021 už má Německo 161 vlčích smeček, 43 párů, 21 vlčích teritorií,“ říká Ernst-Dieter Meinecke z Německého mysliveckého svazu.
Rok 2021 až 2022. V Německu je 161 smeček, 43 vlčích párů a 21 teritorií vlků samotářů. Mnozí vlci se vyskytují i v oblastech, které nejsou jejich vhodným stanovištěm.
Foto | Prezentace Ernst-Dietera Meinecka
Genetika ukazuje, že v Německu jsou jak vlci ze západopolské populace, tak vlci z Alp a Balkánu a Karpat. Hybridizace se psi je v Německu nízká. Hustota vlčí populace v Německu tlačí vlky i do oblastí, které pro ně nejsou vhodné. Hustá síť silnic také znamená, že srážka s autem je nejčastější příčinou úmrtí německých vlků.
A s nárůstem počtu vlků narůstají i hlášené škody na hospodářských zvířatech. V roce 2022 bylo hlášeno víc než 4000 útoků, skoro 1000 mrtvých zvířat. „Poslední velký útok byl nedávno, vlk v ohradě zabil 55 ovcí,“ říká Ernst-Dieter Meinecke. Ovce přitom byly v ohradě s elektrickým ohradníkem, která měla ovce před vlky ochránit. „Ohrada byla z 95 procent v pořádku. Ale u vrátek bylo jedno malé místo pod spodním vodičem, kudy se vlkům podařilo k ovcím proniknout.“
Jednotlivé německé spolkové země chovatelům poskytují dotace na budování ohrad, ale jak říká Ernst-Dieter Meinecke, v Dolním Sasku už jsou prostředky skoro vyčerpány, žádostí je mnoho a systém se mu nezdá udržitelný. „Je potřeba hledat jiné řešení,“ míní Ernst-Dieter Meinecke.
Poslední velký útok vlka. 55 ovcí.
Foto | Prezentace Ernst-Dietera Meinecka
Podle Ernst-Dietera Meinecka existuje možnost, že do budoucna bude v některých regionech možnost odlovu vlků. V Dolním Sasku se podařilo prosadit, že záměr odlovit vlka se musí oznámit deset dní předem. „Ochránci pak do daného lesa jeli a zablokovali cesty a vlka pak nebylo možné odlovit,“ líčí těžkosti současného nastavení Ernst-Dieter Meinecke.
Meinecke uvádí i jeden příklad, kdy se podařilo myslivcům dostat politiky na svou stranu. V Dolním Sasku je část mořského pobřeží chráněna hrází. Hráz je udržována ve funkčním stavu i za pomoci pastvy ovcí. Představa, že kvůli vlkům pastva ustane, vedla podle Meinecka ke změně smýšlení politiků. „Je potřeba jít krok za krokem, a jednou se to povede,“ míní Meinecke.
Slovinští myslivci a návrat rysa
Poslední původní rys byl ve Slovinsku uloven v roce 1908. A od té doby se zde považoval za druh vyhynulý. Důvodem nebyl jen intenzivní lov velkých šelem, ale také ztráta přirozeného prostředí a nedostatek kořisti. V 19. století bylo Slovinsko skoro bezlesé.
„V roce 1973 přišla iniciativa slovinských myslivců, kteří z tehdejšího Československa přivezli šest slovenských rysů,“ líčí Srečko Žerjav.
Zvířata pobyla dva měsíce v karanténě a následně byla vypuštěna do volné přírody. Šelmám se tu i přes to, že byly loveny myslivci, dařilo. Dostaly se odtud i do Alp. „Jediná autorita, která měla právo rozhodovat o lovu rysů, byli myslivci,“ říká Srečko Žerjav. „A fungovalo to. K vyhynutí rysů už nedošlo.“
Historický snímek rysů ve slovinské karanténě.
Foto | Prezentace Srečko Žerjav
Okolo roku 2000 potkaly rysí populaci velké problémy. Lidé obviňovali myslivce, že loví moc, že znovu hrozí vyhubení rysů. „Ale vědecké poznatky z nalezených mrtvých rysů prokázaly, že problémem bylo příbuzenské křížení,“ říká Srečko Žerjav.
Myslivci spustili mezinárodní projekt LIFE Lynx, díky kterému došlo k vypuštění nových 14 rysů z jiných regionů. Myslivci opět pomáhali s karanténou a aklimatizací rysů před vypuštěním. Všichni vypouštění rysi byli geneticky zmapováni a dostali telemetrické obojky pro další sběr dat.
Ve Slovinsku se do roku 2021 lovili i vlci. „Lovilo se tak pět šest vlků ročně. Pak přišel zákaz lovu a jejich populace explodovala, vlci se začali stahovat k sídlům, vojáci hlídali děti při cestě do školy,“ říká Srečko Žerjav.
Jak je to v Česku
Podle Miloše Ježka, myslivce a pedagoga ČZU, je vývoj u nás podobný jako v okolních státech. První vlci se u nás znovu objevili v roce 2014 v pohraničí s Německem. Dnes je u nás 24 vlčích teritorií. Stabilní smečka vlků je i ve vnitrozemí.
S narůstajícím počtem vlků narostl i počet útoků na hospodářská zvířata. V roce 2022 se podle Ježka eviduje 263 ataků, při kterých zahynulo 691 kusů zvířat, nejvíce ovcí. „Částka vyplacená za škody v roce 2022 se pohybuje okolo 400 tisíc euro,“ říká Ježek.
I u nás vlci hynou, nejčastěji za to může doprava, ale svůj díl má i nelegální lov. To je podle Ježka nešťastné, protože to škodí veřejné debatě o přístupu k vlkům a společnost nelegální lov spojuje s myslivci.
V Česku za vlky odpovídá ministerstvo životního prostředí, které v roce 2020 vydalo Program péče o vlka, ministerstvo také poskytuje dotace na zabezpečení stád před vlky, na dočasná či trvalá oplocení, či na ovčácké psy.
Foto | Prezentace Miloše Ježka
V květnu byl zveřejněn tzv. pohotovostní plán, který řeší, co s problematickými vlky, jak je rušit, odrazovat až odstraňovat z populace. Pokud dojde k nutnosti k odstranění vlka z populace, mohou to provést jen myslivci.
„Historicky byl vlk u nás intenzivně pronásledován, jeho obraz byl negativní a obecné mínění bylo, že predátora je potřeba z přírody odstranit. Veřejné mínění se ale postupem změnilo,“ vysvětluje Miloš Ježek s tím, že myslivci teď musí přistoupit na koncept, že většinová společnost touží po akceptaci velkých šelem. „Musíme se s tím jako myslivci vyrovnat, přijmout, že v naší krajině budou velké šelmy,“ říká Ježek.
Podle Ježka i u nás dochází k případům napadení loveckého psa vlkem. „Pes je pro myslivce důležitý nástroj pro plnění mysliveckých povinnosti. A zřejmě to povede k tomu, že myslivci nebudou chtít používat psy v místech, kde jsou stabilně vlci,“ konstatuje Ježek.
Podle něho se u nás teď řeší, zda vlka nevyjmout z listu zvěře, tedy vyjmout jej ze seznamu zvířat, které spadají do kompetencí myslivosti. „Tím by se ztratilo poslední pouto mezi myslivci a ministerstvem životního prostředí, a vlci by byli už zcela jeho odpovědností,“ upozorňuje Ježek.
Podle něho je rozdíl mezi oficiálními čísly o počtu vlků ministerstva životního prostředí a čísly myslivců. Podle ministerstva je u nás něco přes stovku vlků, podle myslivců jich může být i devět set. „Přesný monitoring je ale složitý,“ konstatuje Miloš Ježek.
Martin Mach Ondřej
Autor je šéfredaktorem serveru Ekolist.cz
https://www.cmmj.cz/face-v-praze-u-prilezitost-100-vyroci-cmmj/
Miroslav Vinkler
Konfrontace reality se zelenými sny vlkomilů , kteří prosadili absolutní ochranu velkých šelem a rigidně ji vyžadovali.
Pak jako v pohádce slovutné Leyenové vlci roztrhali jejího oblíbeného koně a najednou se vážně diskutuje a asi dojde k nějaké regulaci velkých šelem.
Všechno, všechno špatně. Pokud se stav mění pouze protože šéfce EK vlk strhnul koně, tak to svědčí o naprosté absenci zdravého rozumu , neexistenci správných pravidel a důkazu, že Brusel je úpadkovým místem neméně upadající EU.
Dávno přece měl být vyčíslen počet šelem umožňující jejich přežití v tom kterém regionu - rozumí se mimo kulturní krajinu- a myslivci by jej průběžně zajišťovali.
A EK by se měla starat o skutečnou ochranu přírody a životního prostředí, která zoufale chybí.