To vážně ohrožuje genetickou integritu nejen italské populace vlků, ale také sousedních populací vlků v důsledku šíření. Situace, kterou studie prezentuje, slouží jako varovný příklad potenciální dynamiky křížení vlků se psy v krajině ovládané člověkem, pokud by se tento problém trvale neřešil.
K hybridizaci dochází primárně mezi vlčími samicemi a psími samci.
Mnoho nezávislých odborníků se shoduje na tom, že hybridy vlka a psa by měly být považovány za vážnou hrozbu pro ochranu vlků.
I malé genetické příměsi psího původu mají u vlků behaviorální účinky a usnadňují interakci s lidmi.
Zjištění nabízejí varovný příklad, že podobná dynamika změny chování může nastat i u dalších rostoucích populací vlků, pokud se důsledně nebudou řešit závazky v oblasti péče. Odpovědní politici mohou považovat odkládání regulace za složitý problém a za politicky výhodnou krátkodobou taktiku pod tlakem vládních i nevládních subjektů. Proto nebyla zavedena žádná opatření managementu, což přispělo k nekontrolovanému nárůstu a šíření tohoto jevu v Itálii.
Autoři studie pokládají otázku, zda kříženci vlka a psa by v případě jejich zjištění měli mít stejný status právní ochrany jako vlci, aby se předešlo právním sporům spojených s ochranou "vlků". Reálně je jich tolik, že to má obrovský vliv na počet „čistých“ vlků.
Proč by se měli chránit psí kříženci, kteří působí venkovu obrovské škody?
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0006320725006524?via%3Dihub