Olaf Lies, ministr životního prostředí Dolního Saska, rozhovor o vlcích

  • 28. prosince 2021
  • 5 minut čtení
  • 137
V žádné jiné spolkové zemi nejsou takové škody způsobené vlky jako v Dolním Sasku. Magazín Agrarheute hovořil s ministrem životního prostředí Olafem Liesem o tom, co je třeba změnit v přístupu k vlkům.

Pane ministře, chodíte ještě na bezstarostnou procházku do lesa?

Osobně ano, ale myslím si, že je to spíše proto, že o tom dále nepřemýšlím.

Co když vás někdo jiný požádá o radu?

To považuji za obtížnější. Všichni nyní známe obrázky vlků, kteří se přibližují k lidem. V každém případě musíte zvážit: Jak reagovat, když dojde k nejhoršímu?

Jak správně reagovat?

Bohužel každý radí něco jiného: hlasitě křič, zůstaň v klidu, stůj na místě, dělej se velkým. V každém případě byste měli ukázat dominanci a ne strach. Ale to funguje pouze tehdy, pokud tuto dominanci cítíte. A právě to je těžké v situaci, která je pro člověka nebezpečná.

Problém vlků je zvláště výrazný v Dolním Sasku. Loni to bylo téměř 1500 mrtvých, zraněných a pohřešovaných hospodářských zvířat. Jak by to mělo pokračovat?

Co rozhodně nechceme je, aby se každý chovatel chránil sám. Potřebujeme celostátní právní rámec, praktického průvodce pro zacházení s vlky.

Ale právě na tomto návrhu jste se vy a vaši kolegové s protějšky na konferenci ministrů životního prostředí v polovině dubna neshodli.

To je bohužel pravda. Pro aktivní řešení vlčího problému byly Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Dolní Sasko a Sársko. Všichni ministři životního prostředí, kteří zastupují stranu Zelených, hlasovali proti. Plus Bavorsko. Tam je ministr životního prostředí jedním ze Svobodných voličů. Abych byl upřímný, jeho překvapivé chování mě ohromilo. Myslím si, že ideologické vystupování zelených kolegů je opravdu problematické. Někteří z nich se k praktickému průvodci zacházení s vlky vyjádřili pozitivně. Ale nakonec ideologický přístup vyhrál a myslím si, že to není správné.

Co tím myslíte?

Plně chápu, pokud je někdo skutečně proti plošnému řešení. Zvlášť pokud dotyčná země ještě není tak hustě osídlena vlky. Hodnocení rizik je tam jistě jiné. Ale stranická politika a stranická solidarita by v takovém problému neměla hrát roli.

A jak to teď pokračuje?

Zůstáváme v kontaktu. Obávám se pouze, že cílem zelených kolegů je odložit rozhodnutí o tomto nepohodlném tématu na příští konferenci ministrů životního prostředí za parlamentní volby.

Když jste před třemi a půl lety nastupoval do funkce, přemýšlel jste o tom, že vlk bude hrát ve vaší práci tak zásadní roli?

Vývoj mě tak úplně nepřekvapil. Předtím jsem byl pět let ministrem hospodářství. A když se v zemském parlamentu objevil dotaz na vlky a můj předchůdce Stefan Wenzel musel sedět v lavici a odpovídat, vždycky jsem si říkal: Tohle je blbost.

Co se změnilo?

Když jsem přišel do úřadu, měli jsme v Dolním Sasku deset smeček. Nyní jich máme 36. To znamená, že já a moji zaměstnanci jsme převzali vedení uprostřed exponenciálního růstu. Mezitím se to změnilo z přístupu „Ach, ještě to není tak zlé...“ na „Teď je to naprosto dramatické!“.

Odpůrci vaší vlčí politiky nejtvrději kritizují utajování údajů o povolení ke střelbě. Zelení Vás kvůli tomu nyní dokonce zažalovali. Proč uchováváte tato data pod zámkem?

Chráníme tak ty, kteří za nás uplatňují právní stát a které se snaží zastrašit někteří extrémní ochránci vlků, aby nemohli dělat svou práci. Nedávno jsme viděli, k jakým prostředkům se někteří aktivisti uchylují. Nastražují proti myslivcům různé nebezpečné pasti, aby se lidé při došlápnutí mohli zranit. Zapalují posedy, uvolňují matice kol na autech lovců. Považuji za svou povinnost chránit myslivce, ale i chovatele pasoucích se zvířat, kteří o odstřel požádali. Když zveřejním povolení ke střelbě, ukážu, odkud žádost pochází. A prostorově a časově omezuji oblast, ve které pak probíhají rušivé akce nebo jsou nastaveny fotopasti k identifikaci lovců. To tyto lidi a jejich rodiny vystavuje akutnímu nebezpečí od ochránců vlků.

Ale i vy jste osobně tvrdě napadáni. Jak se s tím vypořádáte?

Ti, kteří na mě kvůli vlkům útočí, nezastupují celou veřejnost, ale jsou její extrémně hlasitou součástí. To sahá od nepříjemných příspěvků na sociálních sítích přes urážky až po vyhrožování a telefonický teror. Řadu případů jsme nyní předložili státnímu zastupitelství.

Neunavuje Vás to? Proč jste stále tak odhodlán změnit management vlků?

Současný vývoj nemůže takto pokračovat. Riskujeme samotnou další existenci pasoucích se zvířat. To si nemůžeme dovolit. Díky nim máme obrovský nárůst biodiverzity. A pasoucí se zvířata jsou nepostradatelná pro to, aby se naše kulturní krajina vůbec udržovala. Chov zvířat jsme v minulosti na mnoha místech z ekonomických a ekologických důvodů přesunuli ven ze stájí. Teď je chceme z ekologických důvodů zase strčit dovnitř, protože říkáme: tady musí žít vlk nerušeně? To nebude fungovat.

Jak by to tedy mělo s vlkem pokračovat?

Jedna věc je jasná: nechceme znovu úplně vyhubit vlka v Německu. Ale musíme zastavit exponenciální růst vlčí populace. A vlky, kteří napadají pasoucí se zvířata, musíme střílet, aby své chování nepřenesli na další generace. K tomu potřebujeme právní jistotu.

https://www.digitalmagazin.de/marken/agrarheute/magazin/agrarheute-magazin-2021-06/politik-gesellschaft/030_wir-brauchen-endlich-rechtssicherheit?q=%2Fmarken%2Fagrarheute%2Fmagazin%2Fagrarheute-magazin-2021-06%2Fpolitik-gesellschaft%2F030_wir-brauchen-endlich-rechtssicherheit