A aby nebylo pohádek málo, vyposlechli jsme si i další, tentokrát „o plachém vlkovi“, kterého vlastně nikdy ani neuvidíme, protože má bystré smysly a spolu s tím, jak je plachý, uteče na míle před námi. Každá pohádka má ovšem svůj konec. Jeden z konců můžeme vidět na přiložené fotografii nebo videu. Video ke stažení pod článkem Auto, ze kterého je snímáno, jede po štěrkové cestě. Těsně po levé ruce jsou domy obce Žďárky a travnatý pás po ruce pravé je široký cca 50 m.
Během let pár pohádkářům zmrzl úsměv, když viděli vlka, nebo to, co po něm zbylo. Dokonce i orgány, prezentující se jako odborné, začaly mluvit vážněji … je třeba předcházet habituaci vlka, tedy aby se nám nezabydlel za stodolou, je třeba chránit se a plašit. Vypracovávají se nekonečné stupnice chování, systémy opatření a čím více metodik, tím lépe se zamlží podstata problému. Kdesi na posledním stupni všech stupnic, asi na tisícím, je i hrubě teoretická možnost problémového jedince zastřelit, tedy odborně eliminovat. Papír snese všechno a že je tam těch keců opravdu hodně! Stejně se takový nedefinuje přesně a když, tak neprokáže a když, tak následně nenajde …
Nemám ve zvyku často citovat plody Hnutí Duha, ale sem se jeden hodí, proto uvádím z vyjádření ke správnímu řízení vedeného Krajským úřadem MS kraje: „fenomén takzvaně smělých jedinců … vlci nereagují na plašení, nebojí se pasteveckých psů“. A máme to! Zazvonil zvonec a pohádky je konec, definice problémového jedince je na světě. Tak a teď si ještě počkáme na větší dávku zdravého rozumu a podobná videa se budou moci odebrat do říše pohádek. V Evropě se již blýská na lepší časy. No uznejte sami, zaslouží si být tisícové populace vlka, množícího se na všech kontinentech severní polokoule ve stejném stupni ochrany jako třeba papoušek soví se svými desítkami jedinců, o kterých se ještě před pár lety myslelo, že jsou všichni samečci a nikdy se nerozmnoží? To snad není Směrnice o ochraně přírodních stanovišť …, to musí být pohádka.
Jan Kováč
autora videa: Filip Šofr