Na první naivní pohled to zní hezky. Chytrý vlk si vybírá nejvhodnější kořist. Vlk odstraňuje slabá zvířata. Vlk sám vyváží celý ekosystém. Takže lov lidí a management fauny bude s vlkem vlastně nadbytečný.
Ale to je příliš jednoduché.
Vlk není zázračný zachránce divoké přírody.
Vlk prostě jen loví. A nevybírá si kořist na základě plánovaného managementu, ale na základě příležitosti, rizika a vynaložené energie. Co je dosažitelné? Co je zranitelné? Jak málo námahy to stojí? Kde je vlk v nejmenším nebezpečí?
V ekologickém smyslu je nejlepší mluvit o výběru kořisti. Vlci mohou ulovit určité druhy kořisti - staré nebo zranitelná zvířata - častěji, než lze na základě náhody čekat. Ale to je něco úplně jiného než kontrolovaný výběr a hospodaření myslivců v krajině. Vlk neplánuje vyšší bezpečnost silničního provozu, omlazení lesů, zemědělské škody, únosnost přírodního prostoru nebo společenské přijetí. Bere kořist, která je v tu chvíli nejvhodnější.
Může to být nemocné nebo slabé zvíře. Ale stejně tak by to mohlo být mladé zvíře, geneticky hodnotné zvíře, nezkušené zvíře, zvíře, které špatně zareaguje, nebo zvíře, které nemůže dobře uniknout.
A tato oportunistická predace se vymkla kontrole.
A tady je vlk ideologicky zneužívaný. Nejen jako chráněný živočišný druh, ale jako páka proti myslivcům a hospodaření v krajině. Vlk se potom stává morálním argumentem pro hesla aktivistů: příroda je dobrá, lov je zlo, člověk musí pryč z přírody.
Ale představa ekologie založené na divočině není tak jednoduchá. Rozhodně ne v Nizozemsku.
Nizozemsko není rozsáhlá divočina, kde mohou přírodní procesy probíhat bez překážek. Nizozemsko je hustě osídlená kulturní krajina s vesnicemi, silnicemi, zemědělstvím, rekreací, sítěmi, rozptýlenými přírodními oblastmi. V takové krajině nelze velkého predátora umístit jako náhradu za hospodaření.
Vlk je dosazený predátor v rušné, rozdrobené a člověkem vytvořené krajině.
A přesně proto bychom v Holandsku neměli předstírat, že nad naší přírodou vlk převezme kontrolu. To není systémové myšlení.
To je přírodní romance s politickým programem. Ne reálný pohled na současnou situaci.
Ekologické dopady vlků v systémech modifikovaných člověkem byly dosud z
velké části předpovídány jejich zastánci na základě vlivů, které mají v zachovalých systémech s nízkým vlivem člověka. Několik nedávných studií provedených v Evropě však nenašlo podporu, že by byli vlci schopni plnit svou předpokládanou ekologickou roli v kulturní krajině. Lidské dopady na každou trofickou úroveň jsou v nových ekosystémech mnohem výraznější. Za několik století bez vlků se vyvinuly v přírodě vazby, které vlci narušují.
Existuje také několik důkazů naznačujících, že se rekolonizující vlci liší od těch, kteří tam před změnou podmínek pro interakce predátor-kořist žili dříve.
V současnosti můžeme zrychleně zažívat proces podobný tomu, který vedl k domestikaci vlků: náchylnost vlků k antropogenní potravě v oblastech ovládaných člověkem v kombinaci s mírnou reakcí lidí na takové vlky může vést k selekci „krotších“ vlků. To je v souladu s tím, že vlci jsou v Evropě stále častěji pozorováni v blízkosti lidských sídel nebo přímo v nich.
Vlivy rekolonizace a umělé vysoké ochrany vlků na přírodu, biodiverzitu a vzhled krajiny, která se po staletí vyvíjela bez vlivu vlků, se postupně projevují. Bohužel jinak, než si zastánci vlků přáli. Návrat k původní rovnováze bude těžký, někde již nemožný.
Vědecká studie "Wolves recolonize novel ecosystems leading to novel interactions (Vlci rekolonizují nové ekosystémy, což vede k novým interakcím)" zveřejněná v Journal of Applied Ecology © 2024 British Ecological Society, podporuje tento názor.
Paul Otterloo
https://www.facebook.com/groups/dewolfinnederlandtussenwensenwerkelijkheid/media