Tornjak - nekompromisní ochránce stáda a parťák ovčáka

  • 3. dubna 2023
  • 9 minut čtení
  • 444
Pořízení pasteveckých psů patří k nejúčinnějším opatřením na ochranu stád proti útokům vlků. Mezi tyto plemena se řadí také celkem málo známé plemeno tornjak z Balkánu. O zkušenostech s jeho chovem se v článku v časopise Asociace soukromého zemědělství ČR Selská revue č. 2/2023 podělili Martin a Kateřina Válkovi.

Naše cesta k pasteveckým psům začala před pár lety, když nedaleko pastviny, kde paseme, strhli vlci chovateli, tenkrát nám neznámému, 18 jehňat a dvě bahnice. Že jsou vlci v Beskydech, jsme věděli, ale pořád se nám zdáli v dostatečné vzdálenosti od našich ovcí a koz. Už delší dobu před touto událostí občas proběhla debata, zda ke stádu pořídit pasteveckého psa, či ne. Ten rok, kdy se toto stalo, bylo jednoznačné, že rozhodnout se musíme, a to rychle.

Začínali jsme asi jako většina ostatních s příručkou v ruce, kde bylo chovatelům doporučeno, že pastevecký pes je jedna z těch nejúčinnějších ochran stád ovcí a koz. Ano, věřili jsme tomu a říkali si, že když je to takto napsáno, tak to snad nebude zase až tak složité. A to byla první chyba, jelikož brožura byla napsána sice správně, ale úplně pro jinou lokalitu, než je turisticky živá střední Evropa a hlavně Česká republika - oblast Beskyd. Tomu, že pastevečtí psi jsou do velké míry schopni uchránit svěřené stádo, věříme dodnes. Tomu, že to není zase až tak složitá záležitost, už nikoliv. Velice rychle jsme opustili standardní život minulého období, kdy se ovce pásly, a my šli do práce a po práci jsme se jim věnovali. Zjistili jsme, že budeme muset úplně změnit dosavadní styl života a přejít na pastevecký způsob, kdy přes den se na pastvinách dělaly potřebné práce, nebo jsme se učili pást se psy a navečer jsme se ubytovali v autě a psi hlídali stádo až do bílého dne. V pastevní sezóně toho moc nenaspíme, protože psi reagují na každou lišku, jezevce, kočku nebo psa od sousedů atd. S dalekohledem vybaveným nočním viděním po ruce prakticky stále monitorujeme pastvinu a korigujeme chování jak ovcí a koz, tak i psů, protože je důležité, aby pasený dobytek měl k psům důvěru a jejich přítomnost mu nenarušovala pastvu a odpočinek.

Po dlouhém studování, vybírání a zvažování nakonec mezi všemi ostatními plemeny zvítězil tornjak, a to hlavně kvůli jeho vlastnostem a povaze. Tornjaci nejsou až tak ostří vůči lidem jako některá jiná plemena, což byl vzhledem k častému pohybu turistů a celkově lidí v oblastech, kde se se stády pohybujeme, pro nás rozhodující argument.

Je velmi málo plemen psů, o kterých je tolik starých a přesných informací o jejich existenci, vzhledu, výšce, barvě a účelu, jako je jich u tornjaka. První písemné dokumenty jsou již z roku 1067 z chorvatského Dakova. Pravděpodobně byl přiveden starými Slovany z oblastí dnešního Iránu. Podmínky, ve kterých tornjak žil (horské klima s přítomností vlků a medvědů), vytvořily psa fyzicky silného, otužilého, skromných potřeb co se týče potravy a ubytování a také vynikajícího hlídače.

V sedmdesátých letech 20. století začala systematická práce s tímto plemenem až k dnešní podobě tornjaka. Několik nadšenců v této době hledalo jedince, se kterými by mohli začít chov a jednou pro vždy toto plemeno ustálit. Jejich výběr jak vzhledu, tak povahy byl řízen zápisky o těchto psech z roku 1067 a 1374. Dnešní tornjak je tedy skutečně takový, jaký byl i před skoro tisíci lety.

V roce 1979 byla v Záhřebu založena „Komise pro standardizaci tornjaka a založení kontrolovaného chovu“ a o tři roky později byla opět v Záhřebu založena „Komise pro chov tornjaků“ patřící přímo pod Kynologickou unii Chorvatska (KSH), a začalo se s chovem. Plemeno bylo zapsáno jako národní odkaz Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Již nějakou dobu existovali chovatelé, kteří chovali tornjaky pro výstavní účely (zatím pouze na území uvedených dvou států), či je měli jako rodinné psy. Tito psi se spolu s nalezenými tornjaky stali, dle starých odkazů, genetickým základem pro vznik nových zástupců plemene. První vrh tornjaků byl zapsán do plemenné knihy v roce 1982. V 90. letech vznikly první chovatelské stanice založené prvními nadšenci. Psi, kteří nesou jejich jména, jsou předci mnoha dnešních tornjaků.

Tornjak je silný, pevný, skoro kvadratický pes. Vzhledově vícebarevný či dvoubarevný, s hustou a dlouhou srstí s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Srst by na jiných místech měla být dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhou srstí osrstěný i trup, zadní část nohou a ocas.

Jde o typického představitele pasteveckých plemen. Svou kohoutkovou výškou kolem 70 cm nepatří mezi nevyšší a největší představitele. Jeho vzhled je harmonický, lehká a elegantní chůze je obohacená o dlouhou bílo-barevnou srst. Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že má několik typů.

Dne 22. února 2006 byla přijata přihláška standardu tornjaka ze strany FCI a následně došlo k jeho odsouhlasení FCI dne 1. června 2007. Plemeno tornjak bylo podmínečně uznané a výstav se účastnilo nejdříve ve skupině I a následně ve skupině II. Dne 7. listopadu 2017 pak bylo plemeno tornjak plně uznané ze strany FCI a zůstalo ve skupině II (pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi). První tornjak byl do ČR byl importován z Chorvatska v roce 2012 a první vrh se narodil v roce 2014. Od 16. ledna 2023 je plemeno tornjak uvedeno ve Standardech péče o krajinu a přírodu, Speciální opatření druhové ochrany, řada E (SPPK E 02 006 2023) jako vhodné plemeno pasteveckých psů, kteří se v podmínkách naší republiky nejvíce používají k ochraně stád hospodářských zvířat.

Tornjak12.jpg

Začátkem roku 2021 jsme (CHS Farma za Kopcem) dovezli z Chorvatska naši první fenku Geru (tehdy pět let), která se narodila na farmě v Bosně a Hercegovině. Jenže se nám nechtěla zařadit ke stádu, prostě stádo nepřijala za své. Asi jsme tehdy měli představu, že přivezeme dospělou fenu a ta si poradí se vším sama. Zkoušeli jsme se dotazovat u různých chovatelů, nicméně nepomohl nikdo. Až jsme nakonec skončili se žádostí o pomoc a rady zpět u chovatelů z Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Fena se postupem času začala zařazovat mezi ovce a kozy sama, nicméně nám v tu dobu již bylo jasné, že jeden pes sám nic nezmůže. Na podzim ke Geře přibyli Fox (pes) a další fenka - Šiva importovaná přímo z farmy z Bosny a Herzegoviny. Do toho Gera porodila 13 štěňat. Bylo to docela složité období, na rovinu byly dny, kdy jsme se v tom doslova „plácali“. Ale s příchodem Šivy nastal zásadní průlom. Fox a Šiva začali fungovat s menším stádem ovcí a koz, Gera se starala o štěňata. Na konci roku 2022 většina štěňat odešla do nových domovů a doma zůstali ti, kteří se nám jevili jako vhodní na práci ke stádu. V té době nás oslovil i Vašek Kutílek, chovatel ovcí ze sousední vesnice, který byl naším rozhodujícím „spouštěčem“, zda je možnost poznat naše psy blíže, podívat se, jak fungují a po důkladné selekci si vybral dva „kluky“, kteří od letošního roku už také budou aktivně hlídat své stádo ovcí. Jako poslední odešel do nového domova pejsek na farmu k Petru Křižánkovi z ASZ Těšínské Slezsko, kde se také zařadil jako pracovní pes. Nejdéle chová pracovní tornjaky v ČR Ivan Linhart (CHS Gulden Land) na své farmě v Čechách.

Začátky jsou těžké, protože pokud nemá chovatel dospělé psy, od kterých by se štěňata mohla učit, o to víc práce musí vynaložit na jejich výchovu. Zpočátku je potřeba nenásilně se snažit štěně zařadit ke stádu, ale vždy za přítomnosti člověka. Jednak aby korigoval chování psa - je to zkrátka štěně, hravé a zvídavé - a jednak také proto, pokud ovce a kozy nejsou na psy zvyklé, aby svým způsobem chránil i štěně samotné, protože když získá pes jakoukoliv špatnou zkušenost, už se s ním potáhne pravděpodobně celý život. Navíc pastevečtí psi dospívají až ve věku dvou let, do té doby je vysoce pravděpodobné, pokud by došlo k přímému střetu s predátory, že pes nebude mít šanci.

A proč právě tornjak? Odpověď je jednoduchá - protože tornjak je zkrátka úžasný a jedinečný. Byť už je v dnešní době toto plemeno chováno ve většině případů jako pes rodinný, a část populace dosahuje i skvělých výstavních úspěchů, podle zkušeností našich a i ostatních ovčáků a farmářů v naší zemi, jde o plemeno, které zatím není zkažené chovem, nese si svou původní genetickou výbavu. Tornjak je nesmlouvavý hlídač a ochránce svého stáda, na druhou stranu není agresivní ani útočný vůči lidem, ale je velice teritoriální a nemá rád ostatní psovité šelmy. Psí miláčci kolemjdoucích turistů jsou problémem, který se dá řešit přítomností ovčáka, a zase platí, že pastevecký pes by měl být pod kontrolou člověka!

Tornjak01_velka_uvodni.JPG

Vždy by měl ovšem chovatel zvážit své možnosti. V současné době je velice lákavá možnost pořídit si pastevecké psy prostřednictvím dotací. Na druhou stranu, s ohledem na důležitost výchovy od samého začátku, si upřímně nedokážeme představit, že štěněti nebude majitel věnovat podstatnou část svého času. Pořízení pasteveckého psa je zcela zásadní rozhodnutí, které s ohledem na vzrůstající populaci vlků u nás není vhodné pro každého. Ať už jde o tornjaka či jakékoliv jiné plemeno pasteveckých psů, je potřeba počítat s tím, že tito psi jsou zvyklí se rozhodovat samostatně a vyhodnocovat situace dle svého uvážení. Je to dáno historií těchto psů, kdy často sami či za přítomnosti lidského doprovodu - pastevců, střežili stáda pasoucí se na volných pláních. Z toho plyne jejich tvrdohlavost, jak to vyhodnocujeme my, lidé. Pokud už se rozhodnete a „půjdete do toho“ s vědomím všech rizik, nástrah i toho, že zcela zásadně musíte změnit svůj způsob života a naučit se pasteveckého psa vnímat jako svého pomocníka, určitě nebudete zklamaní.

7. 3. 2023

Text a foto: Martin a Kateřina Válkovi, CHS Farma za Kopcem a Jasmina Petlach, CHS Tor Bohemia (historie a popis plemene tornjak)

https://www.asz.cz/clanek/10637/selska-revue-c-2-2023-je-jiz-v-tisku/