S vlky přicházejí problémy. Národní shromáždění Francie vydalo zprávu o finančních důsledcích přítomnosti vlků.

  • 23. prosince 2022
  • 7 minut čtení
  • 245
Tato nezávislá zpráva dokládá, kolik stojí nevydařený experiment s ochranou vlka a jaké jsou jeho negativní dopady na široké spektrum veřejného zájmu. Měla by přimět k zamyšlení i naše odpovědné politiky a úředníky. Opakovat chyby druhých je zbytečný přepych.

Bourání tisíciletých vazeb mezi člověkem a přírodou ve jménu návratu vlků, „moderního přístupu k ochraně přírody a rewildingu“ je neodpovědný experiment, který hraničí se záměrem škodit. Kde jsou ty deklarované pozitivní výsledky?

Národní shromáždění (Assemblée nationale) na úvod své zprávy deklaruje: „Pastevectví je hlavním hospodářským odvětvím francouzského zemědělství. Pastevní činnost dnes představuje podle sítě zemědělských komor ekonomický potenciál 8,5 miliardy eur a přes 250 000 pracovních míst. Oblast využívaná pastevectvím se rozkládá na přibližně 5,4 milionu hektarů, včetně 2,2 milionu hektarů letních pastvin, horských pastvin a horských pásem. Existuje 60 000 pasteveckých farem, což je přibližně 35 % francouzských farem.

Pastevectví také hraje zásadní roli ve strukturování venkovských území. Jako způsob extenzivního zemědělství se pastevectví snaží chránit přirozené horské oblasti a pomáhá udržovat ekonomiku a lidskou přítomnost ve vnitrozemských oblastech. Pastevní praktiky tak přispívají k tomu, že se hory stávají přístupným místem bohatým na své aktivity a biologickou rozmanitost.

Území pastvy jsou také sdílenými prostory, které podléhají ekonomickým omezením a sociálním, kulturním a environmentálním problémům. Aktéři pastevectví narážejí na několik překážek, mezi které patří ztráta atraktivity profesí chovatele a ovčáka, která je způsobená náročností a velkou pracovní zátěží.“

Růst počtu vlčích útoků

Počet uznatelných doložených zpráv, které vedly k odškodnění po útoku vlka, v posledních letech prudce vzrostl. Mezi lety 2010 a 2020 se počet kompenzovaných útoků zvýšil o 279 %, z 984 na 3 730.

1.png

Růst počtu obětí vlků

Přímým důsledkem nárůstu počtu útoků je nepříjemná skutečnost, že několik let výrazně roste i počet obětí vlčí predace. Zatímco v roce 2010 bylo zaznamenáno 3 791 obětí vlků, v roce 2020 jejich počet dosáhl 11 849, čímž se zvýšil o 213 %!

2.png

Existuje výrazná korelace mezi nárůstem počtu přítomných vlků a počtem obětí predace.

Podle dostupných údajů to vypadá, že Francie a Švýcarsko mají také největší náklady na systémy ochrany stád a kompenzaci škod. Francie tak podle autorů zprávy věnuje 25 milionů eur na ochranná opatření a 3,5 milionu eur na odškodnění, pro populaci 500 vlků. Pro srovnání, Německo věnuje 13 milionů eur na ochranná opatření a 0,2 milionu eur na kompenzace pro populaci 600 vlků.

3.png3746a22a7eac96f0506b53968e85201200e16b766ea96e422a61ca6eea9c146b_256x256_0x0_exact.png.png

Ekonomické potíže pro chovatele

Pastevectví zaujímá ve francouzském zemědělství zvláštní místo: zajišťuje zachování vysoce kvalitních tradičních postupů a umožňuje udržení hospodářských aktivit na vnitrozemských územích.

Predace však vede k výrazným ekonomickým potížím, které ve spojení s dalšími faktory ovlivňujícími profesi (nároky na povolání, životní omezení, malý příjem atd.). Projevují se zejména klesajícím trendem počtu ovčích farem ve Francii. V roce 2000 bylo evidováno 95 700 ovčích farem, v roce 2019 toto číslo kleslo na 39 234!

V roce 2004 národní akční plán pro vlky odhadoval, že veškeré náklady způsobené přítomností vlka, s výjimkou nepřímých ztrát, představují mezi 4 000 a 16 000 eur na chovatele a rok. K těmto ekonomickým potížím se přidává pracovní zátěž, kterou predace pro chovatele představuje. Zvýšená pracovní zátěž se odhaduje minimálně na 7 hodin denně na horských pastvinách a 4 hodiny denně pro chovatele na farmách.

Kromě toho vlčí predace nakonec vede ke změnám v postupech, které jsou škodlivé pro zvířata a kvalitu produkce, jakož i pro ekonomické výsledky. Významným příkladem je rostoucí tendence umísťovat zvířata ze strachu před útokem vlků do uzavřených prostor: zatímco pastevecká tradice je založena na ponechání zvířat volně se pást na pastvinách, rozvoj intenzivnějšího chovu hospodářských zvířat v uzavřených prostorách je škodlivý pro kvalitu produkce, ale také pro ekonomickou bilanci farem. Jde o velkou regresi z hlediska udržitelného zemědělství v přímé souvislosti s vlčí predací.

Důsledky pro fyzické a duševní zdraví chovatelů a ovčáků

Lze zaznamenat tři účinky predace na zdraví chovatelů a ovčáků. Za prvé, útoky predátorů na stáda a úhyny chovaných zvířat generují u chovatelů a jejich rodin (dětí, manžela nebo partnera) často velmi významné psychické utrpení, které mohou mít podobu post - symptomu traumatického stresu. Fyzické a psychické následky útoků nutí některé chovatele k odchodu z profese a zvýrazňují fluktuaci ovčáků, což vede ke ztrátě zkušeností s pastevectvím a ztrátě pasteveckého know-how.

Predace má navíc dopady na činnost chovatelů, kteří musí do své praxe zavádět nové ochranné techniky, které přispívají ke změně pracovních podmínek a které jsou pro některé z nich zdrojem nových omezení a psychologických rizik a sebevražd.

Významné negativní ekologické dopady

Pastevectví plní hlavní roli při údržbě horských oblastí, předchází sesuvům půdy, lavinám a dokonce požárům. Tento příspěvek pastevectví k ochraně životního prostředí je zdůrazněn v kodexu venkova, který uznává charakter obecného zájmu pastevectví kvůli jeho „ příspěvku k produkci, zaměstnanosti, údržbě půdy, ochraně krajiny, řízení a rozvoji biodiverzity a zemědělství“. Tento velký ekologický přínos pastevectví prostřednictvím ochrany přírodních prostorů je také doprovázen zásadními turistickými ekonomickými přínosy pro horská území.

Růst věřejných nákladů na vlky

Při zkoumání hlavních položek veřejných výdajů se ukazuje, že veřejná politika monitoringu a omezování účinků predace v roce 2020 představovala celkové minimální roční veřejné náklady ve výši 56,02 milionu EUR (1,4 miliardy korun) !

Náklady na ochranná opatření

Stále se zvyšují prostředky určené na ochranná opatření proti predaci vlkem: zatímco v roce 2010 představovaly 6,2 milionu eur, v roce 2020 jejich náklady dosáhly 28,63 milionu eur (725 milionů korun). V roce 2021 by podle prvních dostupných odhadů náklady na ochranu představovaly 31,8 milionu eur (800 milionů korun), což zaznamenalo další nárůst.

5.png

Počet uzavřených smluv se státem na ochranu stád a tomu odpovídající vynaložená částka veřejných financí

Dnes už mají prakticky všechna stáda ve vlčích oblastech ochranná opatření proti vlčím útokům. Růst vynaložených veřejných výdajů odráží nárůst počtu podepsaných smluv na ochranu proti vlčí predaci: z 2 624 v roce 2018 jich bylo v roce 2019 podepsáno 2 708. V roce 2020 dosáhnou počtu 2 790.

Výdaje na hlídací pastevecké psy mají tendenci se neustále zvyšovat. V roce 2020 dostalo paušální podporu na chov 4 920 psů ve srovnání s 4 258 v roce 2019. V roce 2021 se počet financovaných psů opět zvýší na 5 300! 90 % z 3,6 milionu eur přidělených na hlídací psy je přiděleno na výdaje spojené s náklady na chov těchto psů.

Nedostatečná účinnost ochranných opatření

S ohledem na nárůst počtu obětí, a to i v chráněných farmách, to vyvolává důležité otázky: jaké jsou metody používané k měření skutečné účinnosti ochranných opatření? Jak vysvětlit, že jejich nasazení a rostoucí náklady, které představují, jen okrajově omezují útoky vlků a počet obětí těchto útoků?

Ve skutečnosti se nezdá, že by existovala nějaká korelace, která by ukazovala, že zvýšení výdajů na ochranná opatření souvisí s poklesem počtu obětí vlčí predace, který prudce vzrostl a poté se stabilizoval na vysoké úrovni. Naopak, zvýšení počtu kompenzovaných zvířat je doprovázeno zvýšením výdajů vynaložených na financování ochranných opatření.

Náklady na ochranné opatření úměrně nesnižují škody.

Na druhé straně existuje významná korelace mezi počtem vlků přítomných na území a počtem obětí predace.

Čísla jednoznačně ukazují, že vlk přizpůsobuje své chování ochranným opatřením.

6.png

Náklady státu na náhradu škod za zabitá zvířata

V roce 2019 celkové náklady na náhradu škod chovatelům kvůli přímým i nepřímým ztrátám představují 5,04 milionu EUR, zatímco v roce 2020 dosáhly přibližně 4,54 milionu EUR. Je sice pozorován mírný pokles výše výdajů na kompenzace, ale objevuje se velmi zřetelný vzestupný trend ve výdajích na náhradu škod: mezi roky 2015 a 2020 vzrostly veřejné kompenzace výdajů o 58 %.

Od roku 2010 se zejména zvýšily kompenzační náklady související s predací vlků (+263 %)!

7.png

Zpráva na číslech ukazuje, že vlk je pro společnost drahý a přes všechna přijatá opatření náklady spojené s vlkem stoupají.

V textu se můžeme dočíst ještě mnoho jiných zajímavých údajů.

V konečném důsledku nepřiměřená ochrana vlků přináší pro společnost nenávratné ztráty – méně farem, opouštění tradičních pastvin, nenávratná ztráta historické a kulturní tradice, vylidňování venkova, negativní dopad na turistický ruch a úpadek biodiverzity. To vše se děje za náklady z veřejných prostředků ve jménu naivního experimentu „návratu velkých šelem do krajiny“ a rewildingu.

https://www.assemblee-nationale.fr/dyn/15/rapports/cion_fin/l15b5122_rapport-information#_ftn25