Přistupujme k věcem s rozmyslem

  • 6. února 2021
  • 4 minuty čtení
  • 151
Úřednické iracionální nadšení pro šelmy hraničící s arogancí vůči místnímu obyvatelstvu.

Pod vlivem novodobého environmentalismu se podstatně změnilo myšlení lidí. Lidská činnost, kterou byla po staletí přetvářena příroda do její současné podoby, je vnímána negativně.

Skutečnost je však taková, že člověk po dlouhou dobu kultivoval evropskou přírodu a krajinu ve prospěch její stability, a lidé po většinu svého působení tvorbou maloplošných mozaikovitě rozmístěných biotopů přispívali i k biodiverzitě živé přírody a utvářeli krásné životní prostředí.

Vzpomeňme proměn jihočeských bažin v krásnou krajinu Třeboňska, unikátní ekosystémy Křivoklátska či na druhém konci naší země nádhernou krajinu Jeseníků a Beskyd. To vše vzniklo těžkou prací hospodáře, který si přisvojoval zem s prostředky mnohem méně výkonnými, než máme dnes. Právě proto myslel na udržení krajiny ve stavu, který mu bude trvale poskytovat vše, co dobýváním vrcholu potravní pyramidy získával.

Zdá se, že i za postavení vrcholového konzumenta a predátora živé přírody se dnešní člověk stydí. Naši předkové z minulých dvou století by byli – mírně řečeno – zklamáni tím, jak nyní v krajině hospodaříme.

Představa že někdo klučí nálet divokých dřevin v rokli a osazuje ji švestkami, jak činil můj otec a děda, je dnes zcela mimo možnou míru představivosti. Člověk se v řádu desetiletí změnil, jaksi zdegeneroval v jiný živočišný druh a opustil svou roli (niku) v přírodě. Tuto pracně nabytou roli se pokouší přenechat jiným živočišným druhům. Tím hrozí, že se v některých lokalitách přesune opět z pozice vrcholového predátora kamsi do prostoru potravní pyramidy.

Druhy, které nejsou předmětem aktivní regulace, v případě živočišné říše ztrácejí po delší době dřívější plachost a šíří se do blízkosti lidských obydlí nebo přímo do nich, vstupují na obdělávané pozemky a stávají se v některých případech i bezprostředním nebezpečím zejména pro malé děti. Zatím se evropská populace vlků lidí dostatečně bojí a nepředpokládám, že bychom se dostali na úroveň indického státu Bihar, kde se vyplácela rodičům za každé vlky odvlečené dítě náhrada odpovídající roční mzdě zemědělského dělníka.

Po průšvihu v našich vodách s donedávna chráněnými kormorány se rýsují další – s přemnoženými bobry, vydrami i nepůvodními norky. Regulovat je nestíháme, nesmíme či neumíme.

Teď se radujeme a investujeme pro změnu do návratu velkých šelem. Budou prý za nás lovit přemnoženou černou zvěř a kopytníky. Roční spotřeba vlka je asi 500 - 800 kg masa, které, jak se zdá, rádi obětujeme. Přemnožení medvědi přicházející ze Slovenska se budou s velkou pravděpodobností podílet na další redukci až likvidaci těch nemnoha zbytkových chovů ovcí našich vzácných místních plemen. Vystresovaná štvaná zvěř se může častěji náhle objevovat na komunikacích.

Medvědi stejně jako další u nás se šířící velké šelmy nejsou vůbec ohroženy na rozdíl od mnoha jiných druhů živočichů a rostlin na Zemi. Jeden medvědí chlupáč nám svou přirozenost ukázal již v průběhu podzimu. Medvědi mají tak rádi med a hlavně včelí plod, že v některých lokalitách na Slovensku museli včelaři již před několika lety rezignovat na obnovu zničených včelnic, ač byly chráněny všemi dostupnými moderními prostředky.

Úřednické iracionální nadšení pro šelmy hraničící s arogancí vůči místnímu obyvatelstvu dosáhlo v loňském roce absurdního vrcholu ve Francii vysazením dvou březích medvědic do prostoru Pyrenejí. Kvůli odporu místních zemědělců, kteří blokovali silnice, zorganizoval francouzský ministr životního prostředí jejich transport na místo vrtulníkem.

Škody způsobené jen v ČR za několik posledních měsíců dosud nijak nepřemnoženými vlky a medvědy dávají tušit rozsah možné pohromy. Přitom je nepřijatelně malá pozornost věnována úbytku druhové pestrosti i početnosti mnoha druhů hmyzu, ptactva, ale i mnoha druhů vodních bezobratlých a obratlovců.

Iracionální environmentalismus vedoucí k neschopnosti předpovídat možnosti a důsledky našich činů vede i v chovu včel k neopodstatněným nadějím vkládaným do některých chovatelských a zvláště pak léčebných metod.

Kráceno, celý článek na:

http://www.majabee.cz/prave-ted

RNDr. Václav Švamberk, zakladatel spolku pro rozvoj včelařství Mája, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, absolvoval v r. 1985,přírodovědec a někdejší pedagog Gymnázia v Plasích na severním Plzeňsku, odborný publicista (mimo jiné přispěvatel časopisu Včelařství a autor několika knih), učitel včelařství a inspektor podniků ekologického zemědělství v České republice. Bývalý předseda Českého svazu včelařů.