Pohádka o hodném vlkovi - první část

  • 27. května 2024
  • 46 minut čtení
  • 293
Přetiskujeme článek MIlana Koželuha, který se věnuje mimo jiné poznáváním a propagací kraje Novohradských hor.

Milan Koželuh

24.5.2024

Pohádka o hodném vlkovi - první část

(pracovní text)

Když jsem začal tenhle text psát, byl jsem spíše proti vlkovi, v průběhu psaní jsem svůj názor změnil, jsem teď rozhodně proti vlkovi v krajině, určitě v režimu, v kterém je v ní dnes. Následující text bude psán z téhle pozice.
Chci vám napsat věci, které možná nevíte a položit otázky, které si pravděpodobně nekladete.
Protože je toho hodně, co se děje a na co se máme ptát, bude můj text vědomě neuspořádaný až těkavý, kombinace faktů, otázek a výkřiků do tmy.
Kdyby nic, tak snad ty otázky mají cenu.
A mám pro vás i hru – položím vám teď otázku, odpověď na ni bude na konci textu.
To na úvodní fotce je laň stržená vlky. Nicmoc na koukání, tohle vidět nechceme, ale příroda to tak má a my nebudeme pokrytci. Nicméně a vážně – kolik takových laní do roka strhne průměrná vlčí smečka čtyřech až pěti vlků? Tedy pokud k tomu nežere hospodářská zvířata, jen jeleny, srnce a divočáky? Ale klidně tipujte jen laně, ty má nejraději, přepočteme to na ně. Dopředu řeknu, že já se k tomu číslu ani nepřiblížil a ani nikdo z mého okolí, kdo se do té doby k vlkům bez problémů vyjadřoval.
Tedy kolik laní (samic jelena) musí do roka strhnout jedna malá vlčí smečka?
S vlky se občas potkávám a bojím se jich, ne snad přímo že by na mě zaútočili, ale děsí mě, jak se mě ani trochu nebojí. Jeden spolek intelektuálek milujících přírodu mi nabízel, že mě toho strachu zbaví, že mají metodu, která jim všem pomohla. Nevyužil jsem toho, protože jim to funguje ve městě a já chodím do hor.
Něco z jiného konce problematiky vlků.
Kdysi mě na rumunském Fagaráši napadla smečka pasteveckých psů. Ve dne, v přehledném travnatém terénu, utíkali ke mně asi 200 metrů, obstoupili a pak strhli na zem. To už naštěstí přiběhl zoufalý bača s dvoumetrovou tyčí a zmlátil je. Roky jsem měl jizvy a nebyl jsem zdaleka jediný, tohle faragášské poznamenání nás mělo víc.
Takže pokud se chystáte můj text přetrpět a pak navrhnout ať si zemědělci pořídí pejsky z útulků a bude po starosti, tak u mě nepochodíte.
Abych vás začal znejišťovat, položím si otázku, kam se započítávají útoky pasteveckých psů na lidi. Podle mého by se měly počítat do bilance škod způsobených vlkem, protože nebýt vlka, tak by tu vůbec ta kategorie samostatně pracujících útočných v psů v krajině neexistovala.
Při rozboru složky potravy vlků v jedné oblasti Slovenska se zjistilo, že ji z 8% tvoří psi. V přepočtu na živá zvířata to znamená, že každý tamní vlk v průměru za rok sežere asi deset psů. Jsme národ pejskařů, ale předpokládám, že osud těch slovenských vás nezajímá, navíc naši vlci jsou přece hodní.
Tahle víra mi připomíná jeden příběh, napíšu ho a pak už se budeme věnovat faktům.
Někdy před padesáti lety jel pan doktor Matoušek lety v noci k pacientovi v domku s velkým vlčákem. „Něbojtě sa pán dochtor, veď neuhryzně!“ konejšila ho paní domu, s rozšafně založenýma rukama opřená o sloup verandy. Pan doktor se bál, ale musel tam, pes ho napadl, roztrhl mu prdel tak, že mu ji hned v sanitce musel saniťák sešívat. Paní domu ani trochu nezměnila svou poklidnou pozici, jen trochu pozvedla obočí a lehce zavrtěla hlavou.
„To sa čudujem, on uhryzol…“
„To se nebojte, vlk vás nekousne,“ říkají nám lehce zpruzeně, otráveny naším věčným kňouráním, AOPK, ŽP krajů, MŽP, Duha, Calla…
Ale pokud by se to jednou stalo, neřeknou pak „To se divíme, on kousl,“ natož „Mýlili jsme se a vy jste měli pravdu“. Nejspíš řeknou „Neměli jste tam co dělat, je to jeho přirozené prostředí a vy ho nemáte co narušovat!“ Ať by k tomu útoku vlka došlo v lese, na cestě, pastvině či zahradě nebo dokonce na návsi, byla by to naše vina. Proč si to myslím?
Nejdřív zprávy z regionu:
„Vlci u Volar roztrhali ovce a berana. Na konci ledna řešili ve Strögrově Huti u Volar útok vlků, kteří v těsné blízkosti obydleného domu zabili pět březích ovcí a berana. Vlci měli překonat pevný drátěný plot a dřevěnou salaš. Lidé se bát nemusí, uklidňuje národní park Šumava.“
Ten plot překonali podhrabáním, ale to na podstatě věci nic nemění.
„Veď neuhryzně!“ že…
Předpokládám, že pro většinu zastánců vlka nemají březí ovce žádný význam, natož aby vzbuzovaly soucit, a jejich chovatel už vůbec ne. Bylo to u domu, bylo to za plotem, bylo to v salaši, tak co chovateli vytknete?
Aha, spal doma a ne s ovcemi v salaši.
Chtěl jsem se vás v tom případě zeptat, jestli byste do toho domu jeli s rodinou na dovolenou a v klidu se v jeho okolí pohybovali. Ale možná že na takovou dovolenou stejně nejezdíte bez ohledu na vlky.
Ostatně – zaútočili ti vlci na lidi? nezaútočili!, a správa NP Šumava přece říká, že se nemáme bát.
„Veď neuhryzně!“
Pokračujeme zprávami.
Rakousko, Freiwald, pohoří u hranice Česka a Novohradských hor.
Čtvrtek, 4. dubna 2024, Poblíž městysu Windhaag bei Freistadt, který se nachází zhruba tři kilometry od česko-rakouské hranice, došlo k dalšímu setkání vlka s člověkem. Podle hornorakouských médií tam mělo jedno ze zvířat sledovat třináctiletou dívku, když šla běhat.
K setkání mělo dojít jen pár stovek metrů od jejího domova okolo 18. hodiny.
„Najednou před ní stáli dva vlci. Pak se přiblížil jeden vlk. Jen se otočila a utekla, jak nejrychleji mohla,“ sdělila matka.
V komentářích v Česku se objevuje – Snad byste nevěřili třináctiletý holce!
Rakouské úřady jí věří.
Pro přesnější představu místa, kde se to stalo – Windhaag má 1.600 obyvatel, je obklopen osídlenou zemědělskou krajinou, políčko vedle políčka, mezi nimi malé lesní hájky. Větší lesy, ale pořád ne souvislé komplexy, jsou kilometr a víc vzdálené. Na ortomapě to vypadá jako Podřipsko za první republiky.
Pokračujeme zprávami z Rakouska.
„Dne 7. března byl úřadu nahlášen další incident z minulé soboty. Vlk se během dne dostal na 50 metrů od rodiny (rodiče s tříletým batoletem) procházející se v oblasti městečka Unterweißenbach a bylo těžké ho zaplašit.“
Horní Rakousko vydalo nařízení, které umožňuje odstřel rizikového vlka.
„Pokud se už rodiny s malými dětmi neodváží vyjít do ulic za bílého dne, hrozí bezprostřední nebezpečí. Rychlými opatřeními chceme dát lidem jistotu, že jsme na jejich straně.
Mühlviertel by měl zůstat místem, kde se každý může volně pohybovat,“ citoval server Michaelu Langer-Weninger, hornorakouskou radní pro zemědělství.
Tenhle přístup ještě jednou ocituju.
Má tradiční otázka vám, co o nebezpečí pochybujete- jeli byste tam s malými dětmi a nechali je hrát na louce? Nechali byste svou dceru, aby se tam šla po cestě proběhnout?
A ještě jednou Rakousko.
8. dubna 2024 – Pozorování vlka před školou v Mühlviertelu.
„Jedno pozorování vlka následuje v těchto dnech za druhým – v pondělí odpoledne přeběhl vlk přes ulici přímo před střední školou v Sankt Georgen an der Gusen (okres Perg). Odborníci tvrdí, že časté pozorování vlků není v tomto ročním období nic neobvyklého.“
Odborníci tam nejsou podepsání, tak nemáme s kým polemizovat a nevíme, jestli tohle lidem tvrdili už při příchodu vlka k nám, že nám bude běhat ve městech.
K tomu citát od nás:
„V České krajině vlk absentoval zhruba 250 let (…) Kolik vlků u nás najde domov, záleží především na naší toleranci a schopnosti zapomenout na předsudky a pomýlenou symboliku, kterou vlk v posledních staletích bez vlastního přičinění získal.“
Pod článkem jsou uvedená jména autorů. Já je původně zveřejnil a za ten text ironizoval
a porovnával roztrhané ovce s „pomýlenou symbolikou“ „bez vlastního přičinění“ vlka. Teprve pak jsem si všiml, že text pochází z roku 2018. Tehdy možná měli absolventi univerzit právo věřit v plachost vlka. Zajímalo by mě, jestli dotyční autoři na tomto svém postoji trvají nebo ho přehodnotili. Drtivá většina vědců z toho názoru udělala dogma a zabarikádováni v něm ignorují realitu a bojují na straně vlka s pro ně nevzdělanou veřejností. K jednomu takovému vědci se ještě dostanu.
Ale teď k nám do Novohradských hor, ať vidíme, jak podobnou situaci jako v Rakousku řeší česká strana.
Bělá u Malot. Dnes nevelká vesnice, ale s kompaktním zastavěným centrem, asfaltovými cestami a bohatým nočním osvětlením.
A s vlky.
Chodí v noci volně po vsi a dobývají se do zahrad a králíkáren.
Lidé, stejně jako v Rakousku, se ve strachu obrátili na patřičné orgány.
Bez ohledu na můj kritický pohled na konání Kraje a radnice v Kaplici v jiných kauzách, se teď obě instituce zachovaly podle zákona a zdravého rozumu. Zjednodušeně řečeno připravily právní rámec pro to, aby v případě agresivního chování mohl být konkrétní vlk zastřelen. Pro mě tedy už tato hranice byla dalece překročena, a bylo by to tak nepochybně vnímáno i v Rakousku, ale z hlediska našich zákonů ne.
Pan Roman Okrouhlý z kaplické radnice za úřední kroky k zastřelení vlka čelil napadání. Jak prý může chtít zastřelit vlka, to ušlechtilé zvíře. Poradil si s tím dobře. I když jeho argument, že je tu v tomto případě od toho, aby zajistil bezpečnost lidí, asi vlkofily rozesmál.
„Veď neuhryzně!“
Do Bělé se jako zástupce státu nečekaně a neohlášeně vydala paní Hana Bednářová, zooložka AOPK. Narychlo po telefonu svolaní místní obyvatelé se na návsi dozvěděli, že vlka se není třeba bát, prý s dodatkem, že ona do přírody chodí, ale (skoro?) nikdy ho v ní neviděla.
Místní zarputile trvali na svém, že oni, i kdyby do přírody nechodili, ho vídají před domem.
S námi venkovany je někdy potíž. Víc věříme tomu, co vidíme, než skriptům vysokých škol a ministerským směrnicím.
Moc vás prosím, abyste mi následující řádky nevěřili, a dojeli se do Bělé zeptat. Já to udělal a s místními mluvil.
Na opakovanou otázku, co mají dělat, když se vlků bojí a budou chtít jít do lesa třeba až budou houby, paní Hana Bednářová, zooložka AOPK, prý odpověděla, že Když už na ty houby musíte (!), což stejně brzy zakážeme (!), tak si berte řehtačky.
Ano, do lesů Novohradských hor od teď bez řehtačky ani krok!
Až vy, Pražáci, přijedete v létě k nám do ticha Novohradských hor a z lesa bude prchat zvěř a šířit se šílený randál, tak to je oddíl třiceti svědomitých mladých ochránců přírody, každý dbalý pokynu AOPK v ruce řehtačku a protáčí ji, co to dá.
V některý věcech jsem hodně natvrdlý – nezpochybnila paní Bendová těmi řehtačkami tezi a přirozené plachosti vlka a jeho nezájmu o člověka?
„A co ti vlci v noci na návsi?“ ptali se místní.
„Tak v noci jste snad doma…“
To bude v Bělé kvůli vlkům zákaz nočního vycházení? Po setmění všichni doma?
„No a zvířata, co tu máme… kvůli těm tu přece vlci v noci jsou…“
„Tak k vlkům házejte dělbuchy!“ poradila jim paní Hana Bednářová, zooložka AOPK České Budějovice. Pořád uvádím tu paní i s jejím pracovním zařazením, abyste věděli, že necituji žádnou pomatenou osobu, ale vrcholnou odbornici ve výkonu funkce.
„Kdybyste tu ty vlky nekrmili, tak sem nechodí!“ našla zooložka AOPK paní Bednářová nakonec viníka.
Narážela tím na to, že místním obyvatelům zardousili vlci na jejich zahradách jehňata.
Lidem, kteří žijí na venkově a u svého domu a na svém pozemku mají zvířata. V tomhle případě ovce, kozy, psy…
Znamená to, že musejí mít domy oplocené dva metry vysokým zakopaným plotem s elektrickým ohradníkem? I z té strany od domu k návsi? Nebo musejí zvířata na noc zavírat do okovaných chlévů a z nich vypouštět jen pokud jsou sami na zahradě s dělbuchem a řehtačkou v ruce a mohou zasáhnout? Nebo je nemohou chovat?
Divili se i někteří moji přátelé, co to dobře mysleli, Proč by tedy ta zvířata opravdu nemohli zavírat.
A co když za tmy ráno odjíždějí do práce?
A co když ty ovce mají na vzdálené pastvině nebo u trvale neobydleného domu, třeba po rodičích, a jen k nim jezdí se o ně podle potřeby postarat?
Nenadechujte se s námitkou o nedostatečné péči – takhle ovčáctví po stovky let ku prospěchu zvířat, lidí i krajiny vypadalo!
A co když je v létě horko? To se, stejně jako divoká zvěř, i ovce (kozy, telata) pasou v noci.
Není to pak trápení zvířat je v létě na noc, v době rosy, zavírat a ven je vyhánět na sluneční úpal?
Skoro jsem teď zapomněl na ty děti, které by po setmění neměly sami chodit po návsi a ručí za to jejich rodiče, protože jim to AOPK poradilo.
Já myslím, a nejsem v tom sám, že tohle je porušení Ústavy České republiky, a to hned ve dvou rovinách.
Žádná ochrana přírody nemůže být nadřazena bezpečí občanů státu.
Občané státu mají právo na přiměřený zvykově daný život.
Salámovou metodou pomalu už tak normální život mizí, nablblost kotlů s peletami je stavěna nad odvěké topení místního dřeva, a je nám to globálními specialisty podsouváno jako pokrok.
Všemožné normy ubíjejí kreativitu a rustikálnost života, tu velkou část toho, co dělá venkov venkovem a proč ho milujeme, toho, proč tu jsme a co se po generace předává s chalupou z rodičů na děti.
To vše je bohužel asi z pozice státu legitimní.
Ale vlk mezi lidmi ne!
V Bělé jsou i priváty pro turisty. Chystáte se tam letos? Vlci na návsi, dělbuchy v půl třetí v noci a ráno místní s řehtačkami vyrážejí do lesa.
Chování vlků je zvláštní.
V Novohradských horách se udržuje legenda o videu, už údajně z internetu staženém, na něž ovšem mnozí přísahají, že existuje. Prý je na něm zelený džíp s freistatdskou SPZ (město za hranicí), který někde na Pohoří vypouští čtyři vlky, jimž se z toho auta nechce. Od toho se odvíjí názor, že jsou z chovu a dokonce kříženci.
Nevěřím tomu.
Kdo by takovou věc natáčel, ještě se svou SPZ a pak dával na net? Křížence by odhalily genetické testy, tedy bychom o nich věděli, a přes frenetickou radost z šíření vlka věřím, že by byli nekompromisně zastřeleni.
Nicméně si umím čistě teoreticky představit, že se někomu přemnožili v zajetí vlci nebo se jich potřeboval zbavit a vypustil je do přírody. Vím, že to nejde v registrovaných chovech, ale že by se to vůbec nemohlo stát?
V roce 2017 u Ludwigsthalu v bavorské části Šumavy uteklo z oploceného objektu šest vlků když neznámý pachatel odemkl zámek a otevřel vrata. Dva vlci byli následně zastřeleni, jednoho srazil vlak a tři se ztratili.
To už dává smysl.
Tehdejší ředitel Národního parku Bavorský les Franz Leibl k tomu řekl: „Chování vlků, kteří celý život žili v ohradě, nelze srovnávat s volně žijícími šelmami. Z lidí totiž nemají strach.“
Teď už si umíte představit útok na dítě třeba primárně proto, že má na vodítku psa?
V Byňově, což je daleko od Bělé a vesnice násobně větší, odnesli vlci ze zahrady psa.
To jen kdybyste chtěli tvrdit, že naši vlci psy nežerou a Bělá je anomálie.
Pan inženýr Vejčík má u Dlouhé Stropnice plemenné stádo valašek, myslím, že jeden z jejich nejdůležitějších chovů vůbec. Když ho napadli vlci, byl částí veřejnosti sprostě napaden, že se má o ovce lépe starat.
Vlci napadají i zvířata pana inženýra Blížence v Pasekách nad ním.
Udělali byste ze sebe hodně velké hlupáky, kdybyste právě těmhle dvěma chovatelům chtěli podsouvat malou starost o zvířata.
Na druhém konci Novohradských hor je rodinná farma Něničků. Původně měli asi sedmdesát ovcí, vlci jich postupně zlikvidovali skoro šedesát. Ty poslední smrtelně potrhali, když byla paní Něničková sama doma s dětmi, nezbylo jí než ovce podřezat, aby ukrátila jejich trýznivé umírání.
Viděl jsem fotografii jedné biofarmářky jak nad vlky strženým jehnětem seznamuje se smrtí svou asi tříletou dceru.
Nezpochybňuji to, rozumím, že to tak někdo má.
Naprostá většina obyčejných venkovských dětí si je vědoma smrti hospodářských zvířat, ale to neznamená, že s nimi nesoucítí v případě té strašné smrti, kterou jim přináší řádění vlka.
O pohledu na dvůr plný zakrvácených umírajících zvířat ani nemluvě.
Ještě se dostaneme k tomu, jak měli mít Vejčíků, Blíženců a Něničků zabezpečené chovy, teď vás v klidu nechám nespokojeně funět.
Na facebooku je informace o smečce pěti vlků, kteří letos nahnali do intravilánu Klení srnku a tam ji zardousili. Co kdyby tam byl volně místní pes? Zastavili by se nebo by ho také zardousili? A neříkejte mi, že dobře vychovaný pes nesmí být volně před domem a dům že musí mít vysoký plot. Pes by tam být nesměl a vlci ano? A co kdyby tam byly děti?
Vyprávěl mi jeden dřevorubec, že nedávno přišel po práci v lese k svému autu a u něj vlk, poodešel, ale neutekl. Dřevorubec po chvíli váhání (přecejen měl v ruce motorovku) do auta nasedl a krokem vyrazil, vlk těsně vedle něj dokud nevyjel na silnici a nezrychlil. Doma zjistil, že měl v autě zbytek ryby a té se vlkovi zachtělo.
Co když první obětí vlků bude rybář?
Pan Lukáš Krecbach z Dolního Adršpachu na Broumovsku má pravděpodobně největší škody způsobené vlky v České republice. „Od podzimu 2015 jsem přišel o 140 ovcí, 12 telat a jednu jalovici. Jednou jsem přišel ke stádu. Bylo tam 18 ovcí, které byly napadeny, ale ještě byly živé. Zachránit už se nedaly, musel jsem je podříznout.“ Nezbylo nic jiného, než mrtvá těla na vlastní náklady nechat odvézt k likvidaci do kafilérie. Kromě finanční ztráty je pro chovatele často horší se vyrovnat s tím, že přišel o zvířata, která byla důležitou součástí celého chovu. Spolu s dalšími ovčáky se pan Krecbach přidal k žalobě proti státu.
Na konto vlčka sraženého autem ve sbírce sebrali lidé asi 150 000 Kč.
Nepamatuju se, že by takové sbírky nebo fyzickou pomoc nabízeli chovatelům, kteří kvůli vlkovi přišli o všechna zvířata.
Jo, jeden Pražák vlastně ano, chtěl na severní Moravu dokonce jet, ale pak se ukázalo, že aby tam udělal přednášku.
Asi na to má grant.
Vy, co to právě čtete a jste zastánci vlka, vy jste nějakému zemědělci nabídli svou pomoc s budováním protivlčích ohrad?
Ano, opravdu myslím právě vás.
Možná o škodách na ovcích nevíte dost. Ne že by se o nich nepsalo, ale zpravidla s komentářem, že stádo nebylo dobře zabezpečeno a vlk člověku neublíží. Takže to spíš než reportáž o útoku vlka bývá další utvrzení veřejnosti, jak jsou zemědělci nepoučitelní a líní a nemají správné konsekvence.
Máte představu kolik vlci v Česku zabili hospodářských zvířat?
Opravdu si tipněte.

Škody na hospodářských zvířatech
Abych vám dal čas a odpověď nebyla hned na dalším řádku, tak něco dat finančních.
Cena zabitého vlka je 250 000,- Kč, hodnotu vlkem zabitých ovcí stanovuje vyhláška č.126/2021 Sb. na v průměru asi 7 000,- Kč (od 4500 do 15 600 Kč u plemenných bahnic).
A jen tak na okraj, cena člověka usmrceného vlkem jako zvláště chráněným živočichem je prý 25.000 Kč nebo 50.000 Kč podle toho, zda má vyživované osoby…
Tak už jste si tipli kolik vlci zabili hospodářských zvířat?
Mám k tomu podklady od státní správy, tedy jí uznané škody od roku 2018 po I.Q 2024.
Vlci v Česku za tu dobu oficiálně zabili 3.044 ovcí, 70 koz a 358 kusů skotu. K tomu i nějaké koně, psy a doma chovaná exotická zvířata.
Celkem to bylo 1.231 potvrzených útoků vlka, jen v roce 2023 bylo útoků 303, bez nedělí a svátku v průměru jeden útok každý den.
Ono jich bylo víc, protože někteří zemědělci útoky vlků tají.
Proč by to dělali?
Také jsem tomu nerozuměl.
Jeden chovatel ovcí v Novohradských horách popíral, že by u něj byl vlk, přestože jsem ho tam opakovaně viděl. Po čase jsme v hluboké rokli nedaleko jeho pozemků našli zkrvavená torza ovcí. Pořád jsem tomu nerozuměl, ale už asi vím.
Má na statku letní ubytování pro rodiny a nechce, aby se vědělo, že se kolem potulují vlci.
Raděj tedy v tichosti odepíše ovce, než aby přišel o lufťáky.
Humorný paradox by byl, kdyby to byli právě nadšení příznivci vlků, litující, že je nemohou na vlastní oči spatřit, kteří by ale nepřijeli, kdyby zjistili, že je to snazší, než si myslí.
Na jiném místě Novohradských hor pořádala každoročně jedna farmářka tábor pro matky s dětmi. Spaly při tom venku.
„Letos jim to nedovolím, když musím na noc zavírat vlastní psy a do lesa bych je už nedostala ani ve dne, tak tam přece nenechám v noci cizí děti.“
Najednou není společenskou hodnotou pobyt maminek s malými dětmi v přírodě, protože vlk je víc?
To jsem odbočil.
Tři tisíce mrtvých ovcí si možná neumíte představit nebo vás neohromí.
Tak to vezměme jinak.
Na počátku vykazovaného období bylo v Česku asi 70 vlků, teď asi 135, průměrně tedy řekněme 100. To znamená, že na jednoho vlka připadá přibližně 30 zabitých ovcí, 1 koza a 4 kusy skotu.
Každý jeden vlk zabil v průměru 35 kusů (třicet pět!!!) hospodářských zvířat v náhradové ceně nejméně 245.000 Kč.
V průměru každý jeden vlk zabije ob měsíc jedno hospodářské zvíře!
Ve čtvrtmilionu korun není započtena hodnota zvěře lovné. Tam je to složitější, protože je jakoby v pořádku, že ji loví, neb je to projev matky přírody. Nejhůř jsou na tom světově unikátní mufloni na Broumovsku. Ti nejsou hospodářskými zvířaty, ale ani původní zvěří, tudíž nemohou být chráněni, a coby majetek státu je tedy může vlk klidně zlikvidovat.
Za mě ti mufloni cenu mají. Bez ohledu na to, co si třeba myslíme o některých současných myslivcích, tak myslivost sama o sobě je ušlechtilá činnost s dlouhou historií a chov lovné zvěře je její záslužnou součástí a dědictvím.
Pokud by se dělala bilance toho, co stojí jen na ceně jeho kořisti život jednoho vlka, dostali bychom se na hodně vysoká čísla.
Před nástupem vlka bylo u nás 231 694 ovcí, po sedmi letech v roce 2022 jich bylo už jen 174 196, tedy o 57 498 méně, tedy přesně o čtvrtinu. Nejsem ministerstvo zemědělství, tak nevím všechny příčiny poklesu, ale obecně se uvádí, že je to kvůli vlkovi. V sousedním Německy prý klesly stavy ovcí na pouhých 40% původního stavu.
Možná nejíte skopové a nevíte, že ho mají v granulích vaši psi. Ale měli byste vědět, že ovce jsou pro některé horské a podhorské oblasti nejdůležitějším a nejpřirozenějším způsobem jejich obhospodařování. Kam nemohou sekačky a co by neuživilo krávy, tam jsou ovce spokojené.
Udržují krajinu.
Takže já bych do té ceny, co jsme zaplatili za těch 100 vlků, nepočítal jen těch 3.000 mrtvých ovcí, ale hlavně těch 60 tisíc (a dnes už asi víc) ovcí, co kvůli vlkovi už neexistují.
A pevné protivlčí ohrady a udatní hlídací psi pro 231 694 ovcí opravdu nejsou dobrý nápad.
Jak pokřivuje vlk naše hodnoty a myšlení, dokázal jeden odborník, myslím, že to byl ředitel nějakého AOPK na severu, jist si tím nejsem.
Konstatoval, že za minulý rok v jeho kraji nedošlo k žádnému útoku vlka na stáda ovcí do počtu 9 kusů, protože je všichni chovatelé zrušili.
Jednak by mě zajímalo, jestli by šlo se chlubit nulovým počtem úrazů na hřištích, sportovištích, sjezdovkách či koupalištích tím, že jsme je všechny zrušili.
A hlavně – vždyť ta státní správa je tu proto, aby zemědělce a občany v jejich oprávněných aktivitách chránila! Stát nejdřív řekne, že vlk nikomu nebude ubližovat, a pak se zbaví odpovědnosti tím, že vlk lidem zlikvidoval chovy nebo to zoufalí lidé udělali sami a on může vykázat nulu v kolonce útoků a říct, že vše je v pořádku?
Ne, v pořádku to není.

Vlk do přírody/krajiny patří.
Proč? No protože v ní vždycky byl. Na Šumavě byl až do konce 19. století, ale vytlačen do jejích nejvyšších partií. U nás v Novohradských horách byl do poloviny18. století a to tu byl i medvěd, dokonce i po vyhubení vlka. Takže sem patří i medvěd? No… medvěd asi ne… Nebo jo? Pokud je principem, že v přírodě má být to, co v ní bylo před skoro třemi stoletími, tak by tu ten medvěd taky měl být, respektive by mu neměl nikdo bránit, aby sem třeba ze Slovenska přivandroval. Pokud medvěd ne, tak neplatí ani princip, že necháváme přírodě volnou ruku, ani že obnovujeme původní stav, ale prostě si přejeme vlka.
Pro mě je otázka jestli patří vlk do naší krajiny otevřená a myslím, že nepatří.
Hlavně proto, že se možná nezměnil vlk, ale krajina ano. Nemá už tu rozlehlost a postupný přechod z divočiny k lidem, přirozené rajony vlčích smeček dnes vždy zahrnují lidská osídlení.
A přecejen si myslím, že se i ten vlk změnil, přinejmenším ve svém vztahu k člověku. Původně byl ostražitý, zahnaný do lesů a lidí se bál.
Ne že by to lidem bylo platné.
Dnes se chová jako kolonizátor na dobytém území, vědom si své nepostižitelnosti.
Dřív se vlk střelby bál, protože se střílelo po něm. Dnes ho prý přitahuje, protože se střílí po spárkaté zvěři a lovci mu tak šetří námahu s jejím lovem, může snáz strhávat postřelené kusy.
Neozbrojení zemědělci, a těch je většina, kteří přistihli vlka, když napadal jejich stádo, ho nemají jak zaplašit, vlk se jich nebojí. Ti ozbrojení mohou střílet do vzduchu, a to prý někdy vlk poodběhne, ale zpravidla neuteče.
Je to vztahem k člověku jiný vlk než před třemi stovkami let.
Vlk je na vrcholu potravního řetězce, což zní velkolepě, ale vlastně znamená, že by nikomu nechyběl, neexistuje žádný tvor, který by byl na vlkovi závislý.
Já vím, my ho chceme v přírodě, protože do ní patří.
Patří do ní komár?
Jak to mohu srovnávat?
Jde přece o princip! Nebo ne? Nebo ten vlk je prostě tak ušlechtilý a krásný, že ho tam chceme spíš proto?
A navíc jsme o něm viděli úžasný film.
Kdežto komár krásný není a úžasný film jsme o něm neviděli a popravdě nás víc obtěžuje bodnutí komára, než se bojíme kousnutí vlka.
Což stále není pointa.
K té mě přivedla jedna moudrá Zuzana.
Komár je totiž součástí potravního řetězce. Takže pokud ho postřiky zlikvidujeme, ne sice zcela, ale ve smyslu dočasného přemnožení ano, co my víme, kolik dalších vodních živočichů a hlavně asi ptáků jsme připravili o potravu? Zvlášť pokud by to vyšlo na dobu vyvádění mladých?
Uvádím to jako příklad, jak je naše vnímání potřebnosti a patřičnosti tvorů v přírodě dáno víc lidskými sympatiemi a antipatiemi než objektivními hodnotami.
Do roku 1975 bylo u nás možné lovit vlky celoročně bez omezení počtu kusů. Pak byla uzákoněna půlroční doba hájení v čase rozmnožování a vyvedení mláďat. Celoročně chráněni jsou vlci od roku 1992 a dále na základě Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, k níž se ČR připojila roku 1997. Nesmí se usmrcovat, chytat, chovat v zajetí ani rušit.
Tedy i ta řehtačka, natož dělbuch jsou na hraně.
Od roku 2002 patří vlk mezi zvěř, již nelze podle mysliveckého zákona lovit.
Pokud by byl vlk součástí přírody a v režimu absolutní ochrany, měla by mít státní správa zpracovány materiály o jeho předpokládaném rozšíření a to jak územním tak populačním a popsané mechanismy, jak se toto šířeni samo zastaví nebo co stát udělá, pokud se to nestane a tyto závazné materiály zveřejnit a jejich dodržování sledovat.
Zatím stát vystupuje pouze jako zastánce vlka, čímž, jak už jsem psal, se dostává za hranu ústavy.
Proč to tak je?
Protože státní správa ochrany přírody je přehlídkou alibistů. Na jednu stranu se zaštitují vírou, že příroda si pomůže sama, nad druhou jak zaseklý gramofon jen papouškují předpisy, nejraději ty evropské, protože s nimi mohou v jedné větě lidsky nesouhlasit a zároveň je úřednicky vymáhat.
Naše orgány ochrany přírody mají zřejmě dost informací o terénu, ale jen málo lidí, kteří je chápou a dokáží posoudit a skoro nikoho, kdo by na sebe vzal nutnost změny. Kdyby se takový člověk ve státní správě objevil, bude nejen zadupán nadřízenými, ale hlavně ho vyštípou jeho kolegové, spokojení v režimu „tabulky vyplňujeme, předpisy ovládáme, za nic neodpovídáme“.
Rozhodnout se jak s vlkem, vyžaduje tři předpoklady. Znát situaci, být odborně schopen ji posoudit a přijmout odpovědnost za rozhodnutí, které nebude jednoznačné a které z principu věci nemusí být jednoznačně správné, a které okamžitě fanatičtí dogmatici z obou stran napadanou.
Není možné proklamovat, že vlk do přírody patří a nemít regulační mechanismy a odpovědnost za jeho šíření.
Ostatně jak by se možná mnohé názory změnily, kdyby otázka nezněla „patří do přírody vlci?“ ale „chcete, aby se po většině území potulovaly smečky šelem schopné ulovit kořist o váze stovek kilogramů?“.
Za mě vlk do kulturní krajiny střední Evropy nepatří.

Vlci regulují přemnoženou zvěř.
Kdo řekl, že zvěř je přemnožená?
Všichni?
Poměrně nedávno skoro všichni říkali, že komunismus je zářná budoucnost lidstva a se Sovětským svazem na věčné časy.
To, že se něco říká, neznamená, že je to pravda a že se nemáme ptát.
Přemnožená zvěř je mantra, která se dokolečka opakuje, pokud to je pravda, měla by jít snadno dokázat. A i kdyby byla přemnožená, bylo by na místě se ptát v čí zájmu to je a co se proti tomu efektivně dělá.
Nenapadlo vás se ptát, proč se tedy třeba do Novohradských hor naváží na zimu desítky, ale možná stovky tun řepy?
Na krmení přemnožené zvěře?
A není vůbec nějaký podivný nonsens razit teorii, že příroda si sama pomůže a my jí do toho nemáme mluvit, a pak do ní vozit krmení, které v případě řepy ani neodpovídá původním přírodním zdrojům?
V roce 1886 žilo v největší oboře Novohradských hor o ploše 5 255 ha tj. 52 km2 434 kusů vysoké a 450 kusů srnčí zvěře.
V současnosti je honební revír Novohradských hor veliký oficiálně 14 240 hektarů tj, 142 km2, tedy trojnásobný, při vysokém zastoupení lesa, máme ho u nás 81% z celkové plochy. Podle norem by měl tenhle revír uživit 93 kusů vysoké, skutečný stav k roku 2000, tedy před příchodem vlka, který ho měl regulovat, byl 150 kusů. Roční plán a skutečný odlov se tehdy pohybovaly těsně pod 100 kusy. Už těch nadměrečných 150 kusů je jen třetina stavu z roku 1866. A 60 kusů jelení zvěře, která tu byla v roce 2000 nad normu, je méně než jeden roční odstřel. I při započtení přirozené reprodukce by normovaného stavu myslivci byli schopni snadno dosáhnout během pár let, v případě potřeby za rok.
Podle mého myslivcům mírný nadstav vyhovuje a rozumím jim.
Ke skutečným zásadním a mnohdy nevratným škodám na lesních porostech došlo zhruba před padesáti lety v dobách masivního zalesňování Novohradských hor, tehdejšího přemnožení jelenů a omezeného přístupu lesníků do uzavřeného hraničního pásma.
Nečekanou pointou nadstavu jelení zvěře v Novohradských horách je její současný podstav.
Tedy v Novohradských horách už není ani tolik zvěře, kolik má být.
Problém i z hlediska zákona – když nebude zvěř, nebude ani honitba.
Přemnožený v Česku je jelen sika, přičemž jeho přemnožení nastává už u počtu jednoho kusu. Sika pochází z Asie, u nás nemá co pohledávat, je menší, skromnější, ale agresivnější než náš jelen evropský. Takže jeleni sika oplodňují laně jelena evropského a vznikají tak bezcenní hybridi, ohrožující samou podstatu existence jelena evropského. Existuje jediné řešení, všechny siky vystřílet. Proč se to neudělá? Protože sika žije na hranici rozšíření jelena evropského a pod ní, tedy i v honitbách, kde před tím žádný jelen evropský nežil a ani žít nemůže. Díky sikovi tak mají tamní myslivci šanci si odprásknout jeleny a sbírat jejich trofeje. Proč s tím stát nic neudělá? Protože stát nejsme my, stát jsou oni – myslivecká loby.
Za Novohradské hory žádný neřešitelný problém s nadstavy jelení zvěře neexistoval ani před příchodem vlka.
O stavech zvěře srnčí toho moc nevím. Nemusel bych ji mít rád, v průměru tak jednou za pět let někomu z nás při vší opatrnosti poničí auto. Nicméně z devadesátých let mám ze zim natočené tlupy srnčí zvěře na Třeboňsku o více než stovce kusů. Při jízdě krajinou jich bývalo vidět i víc v jednom dnu. Teď je výjimka u nás takto vidět desítku srnčí pohromadě. Možná někde škodí srnčí v návaznosti na konkrétní polní kultury, ale vážně pochybuju, že by to bylo v Novohradských horách.
Takže objektivní problém přemnožení asi bude s divočáky.
Jenže divočáky vlci neloví, když nemusí.
Základní způsob vlčího lovu je stržení za krk a zardoušení. Ale prase krk nemá, je velice tuhé a hlavně agresivní. V pořadí toho, co si mohou vlci vybrat, je na prvním místě vysoká, tedy laně, pak srnec a teprve naposledy prase. Předpoklad, že vlk reguluje přemnoženou zvěř proporcionálně, tedy stahuje procenta ze všech druhů najednou, je nesmysl. Dokud nevyhubí dosažitelné jeleny, bude divočáky lovit jen okrajově.
Když je s prasaty ale opravdu zle a stížnosti lidí už nelze ignorovat, jde uspořádat velký hon. V Brdech za jeden den v prosinci 2013 myslivci zastřelili 140 divočáků. Pro někoho masakr, pro mě důkaz, že razantní řešení existují.
Podle literatury je vlk masovšežravec a od brouků přes myši a zajíce má žrát všechno. V praxi se to nepotvrdilo, vlci se u nás v současnosti živí téměř výhradně zvěří spárkatou, tedy výše uvedenou trojicí.
Sám mám pocit, že zajíců v Novohradských hrách naopak přibylo, ale mohu se mýlit.
V České republice byl podle jednoho zdroje na základě analýz 17 vzorků trusu jako potrava vlků nejčastěji zastoupen zajíc, jelen a prase divoké. Dovoluji si o tom pochybovat. Je otázka na jak velké ploše a v jakém časovém rozpětí těch 17 vlčích exkrementů vědci sebrali. Pokud v jedné lokalitě a v rámci jednoho výjezdu, tak to spíše vypovídá o aktuálním vlčím menu než o jejich spotřebním koši. Roční spotřeba monodiety zajíců jednoho vlka by totiž znamenala víc než 500 zajíců, a to se obávám, že někdy nedá dohromady ani celý okres. Průměrná vlčí smečka by za rok spotřebovala víc než 2.000 zajíců.
A ostatně…. odkdy je zajíc přemnožený, že máme děkovat vlkovi, že ho likviduje?
Už máte spočteno kolik potřebuje vlk za rok sežrat jelenů?

Vlk zlepšuje kvalitu zvěře
Důkaz? Podle mého není. Předpokladem, uznávám, že logickým, je, že probírá slabé a nemocné kusy a zbytek činí vitálnějším. Na Slovensku údajně odlovili vlci nemocné jeleny a vymýtili prasečí mor. Je možné, že na různých místech se vlci mohou chovat různě. Nicméně obecně se nepotvrdilo, že by lovil slabé kusy. Vlk přednostně loví dospělé laně, hlavně proto že poměr uloveného masa k vynaloženému úsilí je u laně nejvýhodnější.
Prý je to žádoucí, prý se tak nejrychleji sníží stavy vysoké.
Není to tak jednoduché. Laň vodí koloucha (před objevením vlka to byl ve městech milovaný koloušek…) až dva roky, v té době ho socializuje, vzniká vazba na tlupu. Pokud je vlky laň stržena a kolouch řekněme přežije, nebude pravděpodobně silným kusem a bude chybět jeho socializace. Nebo k tomu mám přidat srdceryvné příběhy těch umírajících koloušků bez maminek?
V některých oblastech zatlačili vlci vysokou do těžko přístupných houštin. Tam jednak může strádat (určitě se nelepší) jednak je hůř dosažitelná pro myslivce, a teď to myslím v dobrém, třeba pro průběrný odstřel.
Vědci trvají na tom, že vlk zabíjí přednostně slabé kusy a zkušenosti a fotografie dokazující, že je to opačně, ignorují nebo ironizují.
Na dotaz novinářky „…ale myslivci ukazují, že v lese vlci skolí ty nejlepší srnce, ne nějaká nedochůdčata… Kde je podle vás pravda?“ odpověděl doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. :„Ve světě dezinformací je v přírodovědných otázkách nutné spoléhat na informace z ověřených zdrojů, tedy z vědeckých studií. Ty jsou založené na velkých souborech dat a jejich statistickém zpracování, nikoli na jednotlivých účelově vybraných kazuistikách. Publikované odborné práce naznačují, že vlci preferují zranitelnou kořist.“
Vědcům stačí naznačovat a mají jasno? A vše mimo vědecké práce je dezinformace? A když nacházíte stržené trofejní kusy nebo stojíte mezi umírajícími ovcemi, tak si máte uvědomit, že to není realita, ale účelově vybraná „kazuistika“?
Vědci analýzou exkrementů mohou přesně určit jaký druh zvěře vlk konzumuje, v tom je jim třeba věřit. Ale nemohou z toho poznat její kondici. V tom já věřím lidem, kteří v přírodě žijí a vědí, co vlk loví, a ne tomu co „publikované odborné práce naznačují“.
Třeba existují i nepublikované vědecké práce a říkají opak…

Vlk se nemůže přemnožit
„Pojem přemnožení nemůže u vlka jako vrcholového predátora nastat.“
Oblíbené uklidňování, tentokrát od Ing. Jiřího Bureše ředitele AOPK Č.Budějovice.
Téhle teze z úst státní správy bychom se měli bát ze všeho nejvíc. Potvrzuje totiž, že se státní správa ničeho nebojí, nic špatného neočekává, a tedy není na nic připravena.
Možná nafasovali pro osobní potřebu dělbuchy a řehtačky.
Z evolučního hlediska má pan ředitel samozřejmě pravdu. Pokud by vlčí populace přesáhla úživnost svého revíru, buď odejde, má-li kam, nebo bude strádat a finálně se skutečně zmenší.
Při pohledu na mapu mě napadá, kam by přemnožení vlci z Novohradských hor mohli odejít, třeba do Brd s jejich daňky a pak do pražských příměstských parků, tam je zase dost psů.
To by mohl být konec vlků v Čechách, protože ne tisíce zardoušených ovcí, ale jorkšír hysterické pražské biomatky by byl důvodem, aby vyletěly armádní vrtulníky a vlky v rámci kobercových náletů kosily ze vzduchu kulomety.
Miluju přírodu, jsem její součástí, ale zároveň nesnáším tezi o její moudrosti. Přírodní děje mají jiné příčiny a vztahy, než je rozum, natož moudrost. Jsou dány reakcí na podmínky a v ní vítězstvím silnějšího.
Vlci neplánují.
Myslím, že i matematicky nadaný středoškolák bez znalosti čehokoli o etologii vlka by sestavil názorný graf. Při zadání populační křivky vlčí smečky (zjednodušeně pětinásobek za šest let) jeho spotřeby spárkaté zvěře, a její populační křivky pak stačí zadat počáteční stav jelenů a vlků a vytvořit křivky.
Zpočátku se nebude skoro nic dít, vlků bude přibývat pomalu a jeleni budou pomalu ubývat.
Jenže pak začnou strmě stoupat počty vlků a stavy jelení zvěře začnou rychle ubývat.
Logicky osm vlků sežere dvojnásobek toho, co původní čtyři, ale jelení zvěř se tak rychle nemnoží. Laň rodí zpravidla jen jedno mládě ročně, tedy nemá šanci dorovnat průměrných 3 až 5 vlčat ročně.
Jednoho roku se stoupající graf vlčí populace a padající graf jelení zvěře logicky protnou, násobně více vlků sežere násobně více jelenů, ale ti nebudou.
To je rok přemnožení.
Nebo si to na AOPK představují tak, že někdy kolem Vánoc povídá vlk vlčici „Tak jsem si tak čáral do sněhu a trochu si to propočítal, že i když zatím je těch jelenů dost, tak když tak koukám na naše zdatný kluky a že naše holky taky nejsou k zahození, tak mi to vychází, že tak za rok, nanejvýš za dva, až budeme zase znova dědek a bába, že už tady těch jelenů pro ten náš celý rod asi dost nebude. Co říkáš mámo, nevykašleme se letos na sex?“
Za tohle se na vysokých školách dávají zápočty nebo dokonce tituly?
Ne, to vlci neudělají, když je co žrát, na jaře přijde na svět další generace vlků.
Pak, až nebude v lesích co žrát, vyrazí hladoví vlci do vesnic a měst.
Nejsem ředitelem AOPK a nemám žádné vzdělání, ale skoro bych si byl jist, že tohle se může stát dost brzy.
Podle encyklopedie Šumava – příroda, historie, život bylo v letech 1603 až 1649 jen na panství Český Krumlov uloveno 694 vlků. Tímhle číslem se dnes dokumentuje genocida vlků člověkem. Lze je ale chápat i jinak, jako potvrzení obrovské populační schopnosti vlka. Po dobu skoro padesáti let bylo tehdy v průměru loveno 15 vlků ročně a o šedesát let později bylo ještě pořád vlků tolik, že zabili za dva dny devět lidí.U nás se začali vlci významněji usazovat kolem roku 2015, dnes jich máme asi 135 až 150. Středoevropská populace je odhadována na 3000 vlků.
V sezoně 2014/2015 bylo v Německu 31 rozmnožujících se smeček, v sezóně 2020/2021 už 157 vlčích smeček, tedy pětinásobek.
Francie má nejméně dvacetinásobek území vhodného pro vlka než Česko, obrovské oblasti neosídlené, a přesto stanovila limit pro počet vlků 500.
„Zoologové předpokládají, že se budou vlci v České republice šířit i nadále. Jde o přirozené šíření druhu a obsazování nových vhodných území. Dočasný výskyt vlků vzhledem k jejich vysoké mobilitě tedy nelze vyloučit na většině našeho území.“
Skoro bych řekl, že je tu malinko protimluv vůči původnímu výroku, že vlci se nemohou přemnožit, sice budou všude, ale nepřemnožení. Teoreticky to možné je.
Tím se ovšem neobnoví stav krajiny z konce 18. století, ale někdy z dob středověku, kdy byli vlci naposledy na většině našeho území.
Dost se těším, až vlčí smečky začnou prolustrovávat zásoby ve stanech na Mácháči a jako zákusek si odnášet pejsky rekreantů. Na nejvyšším stupni tobogánu se zuby nehty bude držet někdo z AOPK nebo Duhy a do megafonu řvát „Něbojtě sa, veď neuhryzně!“
Popravdě musí říci, že jedna teorie zastavení šíření vlka tu je, razí ji doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. „Vlk je teritoriální zvíře a domovský okrsek jednoho páru zahrnuje stovky až tisíce kilometrů čtverečních. Vlci jsou velmi podobní lidem, na hranicích teritorií se podobně jako my vzájemně zabíjejí. Vrcholový predátor prostě není kůrovec, aby se mohl přemnožit.“
Nicméně bohorovný klid AOPK České Budějovice stran množení vlka je pro mnohé novohradskohorské zemědělce to nejhorší vůbec.

Vlk na člověka neútočí
Ve Francii konce 18.století, což je to století do kterého chceme vrátit naši krajinu, řádil vlk, takzvaná Gévaudanská bestie. Připisuje se mu 210 útoků na člověka, zabil mezi 96 a113 lidmi, začal dětmi. Přibližně v téže době působily ve Francii další vlčí smečky, každá prokazatelně s desítkami lidských obětí. Nejedná se o dobové legendy, útoky vlků jsou dokumentovány, do likvidace smeček a vraždících vlků vstoupil i francouzský král, některých protivlčích tažení se současně účastnilo až 6.000 lidí. Ani zpětně nikdo tyto historicky doložené útoky nezpochybňuje, nejistota je jen, zda to byli čistí vlci či kříženci se psy.
Přijde vám Francie moc daleko?
JUDr. Zdeněk Karabec uvádí (zřejmě jako citaci Jana Štiftera, a ten čerpal z kronik):
V roce 1696 bylo v okolí Želnavy tolik vlků, že nebylo bezpečno vycházet z vesnice.
26.1. 1711 vlci roztrhali 2 osoby přímo na náměstí v Českém Krumlově
27.1. 1711 v Želnavě roztrhali 5 lidí
27.1. 1711 v Pěkné roztrhali ženu s dítětem
24.12.1778 na Štědrý den šli lidé na půlnoční mši. Cestu jim zkřížili vlci a 4 lidé nepřežili.
3.1. 1779 roztrhali v Bělé vlci 3 muže a ženu, kteří se vydali pěšky do Želnavy.
Zdá se to být až neuvěřitelné, pokud jste datumy očima jen přelétli, tak se k nim, prosím, vraťte – za dva dny roztrhali vlci 9 (devět) lidí. Vždy útočili jako smečka většinou na skupinu lidí, byl to lov, ne nahodilé setkání.
Ještě pořád se vlků nebojíte?
Ve 12. století, což nebyl zdaleka takový pravěk, jak si představujeme, žili v Occitánii (kus dnešní Francie) Dobří lidé a Dobré ženy, dnes se jim nesprávně říká Kataři. Byli to poslední dualističtí křesťané, takže věřili ve dvě podstaty světa, tu Boží a tu ďáblovu. Pozemský svět byl podle nich dílem ďábla, a protože při tom vycházeli z předpokladu, že Bůh je jen dobrý a tudíž přece nestvořil svět se zlem, nemohl s nimi Vatikán moc udělat. Finálně je tedy v hrozné válce všechny vyvraždil, většinou upálil.
Jak to souvisí s vlkem?
V době, kdy se ten spor vedl formou disputací, argumentovali „Kataři“ existencí vlka jako důkazu, že tento svět nemohl stvořit Bůh. Nikdo nedokázal tehdy najít žádný smysl jejich boží existence, zato všichni věděli o vlky vybitých stádech hospodářských zvířat, což tehdy nebyla otázka platby pojišťovnou, ale ohrožení či konec života lidí. O mrtvých lidech nemluvě.
Neberme to dnes tak, jako že vlk je zlý, berme to tak, že v krajině lidí je s ním soužití obtížné až nemožné.
Mávneme rukou nad dvěma tisícovkami let zkušeností lidstva s vlky jako nad omylem, protože teprve my, co jsme vlky viděli jen ve filmu, máme pravdu? Řekneme, že vlk na člověka neútočí a opovrhujeme každým, kdo by jen pochyboval.
Krátce po sobě se objevily dva články o možných lidských obětech vlků.
Na to, jak bulvární by to mohlo být téma, byly oba nezvykle seriózně zpracované a hlavně v nich byly případy objektivně popsané.
Ve Francii, ve vesnici pod Alpami, byly nalezeny pozůstatky pohřešovaného dítěte, ohlodané od vlků. Místní správa případ svědomitě vyšetřovala, některé okolnosti v rodině dítě byly podezřelé a samo ohlodání kostry vlky nic neznamená. Spíše to tedy vlci nebyli. I když lidské maso tím konzumovali. Nicméně tam vlci jsou a místní se jich bojí. Řekl to za ně, myslím, starosta. A úplně vyloučit útok vlků nelze. Český článek se držel zdrojů a nijak je nedramatizoval. Pod článkem bylo dost komentářů, které tamního starostu urážely – co ten o tom může vědět! …napsal někdo z paneláku z Prahy.
Druhý článek byl o nálezu ohlodaných ostatků 64letého muže v Polsku. I tam jsou vlci, i tam se jich lidé bojí, i tam si mnozí lidé myslí, že muže vlci zabili, i tam bylo správně konstatováno, že samo sežrání těla vlky nic neznamená. Za mě překvapivě suverénně prý pitva kostry konstatovala, že muž zemřel přirozenou smrtí.
Je samozřejmé, že vlkomilové tohle všechno budou bagatelizovat. Ale státní správa by v těhle případech měla být opravdu ostražitá a raději mylně předpokládat že to vlci mohli být, než dělat tiskového mluvčího ochráncům vlků.

Vlk není krutý
Zabití všeho v dosahu nebo smrtelné potrhání, aniž by vlk kořist konzumoval nebo odnesl, se říká nadměrné zabíjení. Všeobecně se tvrdí že to vlci dělají, protože učí vlčata lovit. Myslím, že to byl ředitel jedné severočeské AOPK (jist si nejsem) kdo na Radiožurnálu uklidňoval zemědělce, že tohle řádění skončí, až vlci své mladé ten lov naučí.
Byl jsem nepříčetný!
Co ti mladí vlci budou žrát, až je rodiče ten lov ovcí naučí? Trávu? Houby? Borůvky?
Pokud je rodiče učí zabíjet ovce, tak budou primárně zabíjet ovce!
Jenže pravda je jinde a ten pan ředitel šíří nesmysl.
Samoúčelná jatka pořádána vlky v ohradách mají maximum na jaře, a to jsou vlčata malá a čekají na shromaždišti, lovu se aktivně účastní až na podzim a to už k masovému vraždění ovcí dochází méně.
Vlci zabíjejí, protože si prostě nemohou pomoct. Nejsou z přírody zvyklí na bezbrannou kořist, a když se mezi ní dostanou, zabíjejí dokud je co.
Opět nechám promluvit největšího odborníka na velké šelmy u nás, doc. RNDr. Pavla Hulvu, Ph.D.
„K těmto případům dochází proto, že biomasa člověka a jeho domácích zvířat představuje více než 95 procent biomasy všech savců a všichni divocí savci od myší, netopýrů přes vlky až po velryby představují méně než pět procent celkové biomasy. Volně žijící predátoři tudíž mnoho prostoru bez naivní kořisti nemají.“
Pan docent tím sice vlka omlouvá, ač si myslím, že vlkovi jsou globální konsekvence lhostejné, ale zároveň říká, že vlk „naivní kořist“, tedy hospodářská zvířata, lovit musí a tedy bude.
Ale to nejhorší teprve přijde.
Otázka novinářky:
„Odpůrci vlků také argumentují tím, že těchto šelem se zastávají ochránci přírody, ale přitom jim nevadí desítky kusů potrhané zvěře, hlavně pasoucích se ovcí a koz, které prý umírají dlouze a trýznivě. Jaký je váš názor na tento pohled?“
Doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. : „Je to účelový argument. Co se týče utrpení v přírodě, tak to přece není doména vlků, utrpení působí každý predátor, od slunéčka sedmitečného přes sýkoru koňadru, krtka obecného až po vrcholové predátory. Nám to přijde kruté, nicméně příroda není pohádka od Walta Disneyho nebo Zdeňka Milera.“
Moji rodiče říkávali – Bože, do kohos to duši dal!
Já vím do koho ne – určitě ne do pana docenta Hulvy.
V první řadě ten Walter Disney a Zdeňek Miler mají ironizovat starost farmářů o umírající zvířata? Protože právě na tuto otázku tak odpověděl. Pokud pan docent sám není schopen citu nebo alespoň odpovědnosti chovatele za chovaná zvířata, neměl by ironizovat lidi, kteří ano.
Nicméně se moc nevyznamenal ani po odborné stránce.
Žížala má, tuším, pokud si ze školy dobře pamatuju, žebříčkovou nervovou soustavu, ovce už je na o hodně vyšším stupni vývoje a vnímání. Srovnávat utrpení umírajícího potrhaného stáda ovcí a jehňat s krtkem překousnutou žížalou je hodně mimo mísu.
Pane docente, nechte si vrátit školné.
Dělal jsem zootechnika u státních statků (vím, myslíte si, že bych to měl tajit), takže zcela určitě vím, že kráva cítí mateřský cit k svému teleti a že jeho zrození se pro ni až tak neliší od našeho pocitu při narození člověka. Dokonce to s ní sdílejí i ostatní krávy ve stádě.
Bezpečně vím, že když kráva tele porodí a vlci pak roztrhají, není to pro ni stejné jako když vedle jedné mšice sluníčko sedmitečné sezobne jinou mšici.
Ten článek je uveden „Vlci jsou užiteční, ne krutí“
Jak by tedy docent RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. nazval chování vlčí smečky, která u obydleného domu překoná barieru ohrazení, potrhá na místě vše živé, aniž by většinu ovcí zabila, i když pak v bolestech stejně zemřou, a zase uteče?
Když nejsou krutí, tak co jsou?
Hraví?
Může docent RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. uvést nějaké vlčí jednání, které by za kruté považovat?
Existuje pro něj vůbec něco takového?
Pokud by vlk zabil dítě, přirovnal by to k překousnutí žížaly krtkem?
Čistě odborně samozřejmě termín „krutí“ na vlky použít nelze, je to termín lidského vnímání.
Ale to je i termín „užiteční“ a ten pan docent vědomě použil jako protiklad, tedy se pohyboval v lidských kategoriích pojmů.
Možná se divíte proč tu tak jednostranně s panem docentem polemizuju, když to k ničemu není. Nejen proto, že mě jeho výroky vytáčejí, ale pan doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. je praporečníkem šíření vlka a bagatelizace jím způsobených škod.
Je těžko na pana docenta na internetu nenarazit, nepochybně ovlivňuje další lidi.
Představuje vrchol přístupu vědy k vlkovi a nám.
„(vlci) budou postupně přispívat k částečné regeneraci naší zdevastované přírody.“
Jak? Pane docente, jste vědec, měl byste prokázat, že příroda je zdevastovaná a co s tím v těch zdevastovaných parametrech konkrétně vlci udělají. Nebo to byl jen „účelový argument“?
Ty přece nemáte rád.
Docent RNDr. Pavel Hulva, Ph.D. říká, že z nás vůči vlkovi mluví atavistický strach.
To jako že my na venkově svůj přístup k vlkovi máme z Karkulky a moudří lidé ve městě z vědeckých studií?
Ne, my vlka nechceme nebo se ho i bojíme, protože s ním žijeme a víme co dokáže, kdežto pro většinu lidí ve městě je prázdnou vizí ušlechtilého Bílého Tesáka Jacka Londona.
Který ho dost možná taky nikdy neviděl a román napsal v přístavní putice.
„Průzkumy veřejného mínění ovšem naznačují, že velká většina společnosti vlka akceptuje.“
V první řadě je velké většině společnosti vlk u zadele, a z těch podporovatelů vlka ho většina neviděla, neohrožuje je, a jsou často zmanipulováni účelově šířenými informacemi.
Sám pojem většiny má v tomto případě stejnou hodnotu jako kdyby celý národ hlasoval o tom, kudy má jít v konkrétní oblasti dálnice, pak by logicky místní vždy prohráli.
Váha názoru lidí, jichž se existence vlka bezprostředně dotýká, by měla být násobně větší, než hlasujících od počítače z obýváku městského bytu.
A na závěr perla perel:
„Ale také bychom měli být nestranní a zmínit, že existují i útoky dobytka na turisty.“
Pane docente, co jste tím chtěl říci? V čem je ta nestrannost, jaké hodnoty jste porovnával?
Že když v Alpách kráva zabije turistu, tak nám to tady za ni vlci pěkně spočtou?
Když už chcete být nestranný, tak na rozdíl od světa Walta Disneyho, Zdeňka Milera a z opačného konce docenta RNDr. Pavla Hulvy, Ph.D., je chov dobytka těžká práce, při níž každoročně dochází i k těžkým úrazům a úmrtím chovatelů.
Podstatou skutečného vědeckého bádání je nepředpojatost vědců, objektivní vyhodnocování nových zjištění a tím případné přehodnocení původních tezí či teorií. Pokud se na nich navzdory opačným zjištěním trvá, tak je to buď pavěda nebo živnost.
Nepodceňujme názory pana docenta, vyjadřují to, co si o nás myslí věda a stát a jak k problémům s vlkem přistupují.

Zemědělství mělo být na vlka lépe připraveno
Celá kauzalita vlka a zemědělství je zvrácená a nemorální.
Zemědělství nemělo žádnou povinnost chystat se na vlka natož odpovědnost za následky jeho řádění.
K tomu všemu bylo donuceno konáním a nekonáním státu.
Tato společnost si centrálně politicky prostřednictvím svých orgánů rozhodla, že chce vlka.
Tvrdila, že zemědělství neohrozí.
Pokud přijde norma nebo předpis pro zvětšení životního prostředí chovaných zvířat, zajištění přístřešků, v zimě suchých výběhů, v horku dostatku vody či stínu, tak to pro zemědělství může být zátěž a některým zemědělcům může způsobit problémy. Ale je to k jeho prospěchu, respektive k prospěchu zvířat.
Vlk v žádném případě.
Zemědělství nemá s vlkem samo o sobě nic společného, přes dvě stě padesát let se bez něj rozvíjelo, od feudalismu přes všechny další režimy se zemědělství měnilo, ale vždy bez vlka.
Zatímco myslivost může operovat se spektakulárním přínosem vlka, chov zemědělských zvířat jím jen a jen trpí a trpět bude. Pro městské lidi se vše vyřeší pevnými zakopanými ohradami, zatím jen pro ovce, v budoucnu možná i pro skot, už teď narůstají vlčí útoky na něj.
Protože to nestačí, musejí se ovce přehánět z denních pastvin do nočních salaší. Stovky let se ovce a skot v horku pásly v noci. Dokonce i za socialistického zemědělství se dojné krávy pásly v létě v noci. Proč mají od teď zvířata trpět v noci ve stájích? Proč mají v nové krajině vlka tisíce lidí denně stresovat desítky až stovky tisíc zvířat zaháněním večer do bezpečných výběhů nebo stájí a vyháněním ráno třeba do parného dne?
Co z toho zvířata a lidi a potažmo zemědělství mají?
Nic, vůbec nic, jen zhoršené životní podmínky.
Zrušené chovy a díky tomu zanedbaná nebo obtížně udržovaná krajina je další účet na konto vlka, nikoli dluh zemědělství.
A krajina neprostupných plotů se nám opravdu líbí?
Kam až může falešné přijetí odpovědnosti zemědělství za vlka dojít a čeho je schopen pokřivený pohled veřejnosti je vidět na obviňování zemědělců, že v době nočních útoků vlka spali. „Dědek bere dotace a v noci chrní!“ A co má dělat? Zemědělci nemají v noci spát? I za nevolnictví lidé v noci spali! Pokud má zemědělec dojné krávy, vstává ráno mezi třetí a čtvrtou, pokud ne, většinou kolem páté, a svůj den určitě nezačíná půlhodinovým mítinkem u kávovaru a nekončí ve tři.
Ostatně pokud mu teď spíláte, že dědek by dotace bral a v noci je doma, tak pokud by v pyžamu s vidlemi v ruce mezi útočící vlky vyrazil, spílali byste mu, co tam dědek lez. Mnozí z těch zemědělců vlastně ani zemědělci nejsou. Za první republiky se jim říkalo kovozemědělci, když chodili přes den makat do fabriky nebo dřevozemědělci, když do lesa.
I v dnešním obdivovaném Rakousku je zemědělství na svém příhraničním venkově z významné části tvořeno právě lidmi pracujícími v hlavním zaměstnání, kteří se o své malé hospodářství za pomoci štědrých dotací starají po práci a o víkendech.
Myslím, že u nás mnozí drobní chovatelé ovcí ale nedosahují ani těhle kritérií vedlejšího podnikání, prostě mají u domu pár zvířat. Tím mimo jiné ani nedosáhnou na dotace, pokud jim je tak závidíte.
Trochu jsem odbočil do toho podstatného, co by se každý den mělo opakovat – zemědělství si vlka nevymyslelo, vůbec nic z něj nemá, vlk zhoršuje práci zemědělců a životní podmínky zvířat, zemědělství není viníkem škod, které vlk působí.
To, že se na zemědělce takto přenesla odpovědnost za selhání státu, je nemorální podvod.
Zemědělství produkuje nesporné a životně potřebné hodnoty a má i bez vlka svých starostí dost.
Takže ještě jednou a jasně – zemědělství je oběť šíření vlka, jeho ochráncům nic nedluží!

pokračování ...

https://www.milankozeluh.cz/archives/4439