Konec zemědělství v Norsku tak, jak ho známe?

  • 24. ledna 2024
  • 7 minut čtení
  • 128
Ačkoliv jejich protesty téměř unikly pozornosti všech norských sdělovacích prostředků se němečtí zemědělci bouří proti podemílání jejich živobytí a zhoršování provozních podmínek do té míry, že mnohým nezbyde než ukončit provoz. Dříve to byli nizozemští, francouzští a další zemědělci. Ovšem nejde o problematiku pro jednu zemi specifickou, jelikož dovoz tvoří velkou část pohotovosti a připravenosti na krize a mimořádné situace v pohnuté době.

Co má Norsko společného s Ruskem? Schází vejce a k tomu na rozdíl od mnohými v současné době tolikrát ztotožňované, přezdívané a skloňované „říše zla“ také mléko i brambory.

Norští zemědělci již několik desítek let bijí na poplach. Zvláštní je, že téměř monopolní mlékárenská společnost Tine, či masná zvaná Nortura, obě vlastněny samotnými zemědělci zároveň mají funkci regulátorů trhu. Není to tedy norský zemědělec, jenž odpovídá za to, že sklady jsou plné anebo že je třeba zvětšovat zásoby, či, že se má přestat dovážit maso, aby se nehromadilo na skladech, a nakonec se muselo prodávat za ceny snížené pod výrobní náklady.

Norští chovatelé dojnic bývávají finančně trestáni za nadvýrobu mléka a musí jej vylévat. Navíc extrémní politická korektnost vede k tomu, že zmíněná společnost Tine zavedla tzv. Fremtidsmelk, či v překladu „mléko budoucnosti“ a menší konkurenční firma Q tzv. Klimamelk, čili „klimatické mléko.“ Kvůli tomuto označení vybraní zemědělci nesmí krávy krmit jen běžným krmivem, nýbrž s příměsím zvaným boaver, aby vypouštěly méně metanu. A nyní se bude dovážet německé mléko v prášku? Kde je logika?

Mnohým by nedošly souvislosti a vlastní zranitelnost ani tehdy, kdyby byli najedou bez potravin, či museli oželet něčeho jiného. „Zelená dohoda“ EU protlačovaná prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru, ačkoli Norové v referendech dvakrát odmítli členství v EU, či cíle udržitelnosti OSN dávají norským zákonům a národní politice (nehledě na vládnoucí strany) veto a aktuální lhostejnost, názorová rozpolcenost a scházející pud sebezáchovy norského lidu tomu napomáhají.

Ačkoliv jejich protesty téměř unikly pozornosti všech norských sdělovacích prostředků se němečtí zemědělci bouří proti podemílání jejich živobytí a zhoršování provozních podmínek do té míry, že mnohým nezbyde než ukončit provoz. Dříve to byli nizozemští, francouzští a další zemědělci. Ovšem nejde o problematiku pro jednu zemi specifickou, jelikož dovoz tvoří velkou část pohotovosti a připravenosti na krize a mimořádné situace v pohnuté době.

Soběstačnost bývala ctností, a mívali jsme prozíravé politiky i další, jež nejen byli více než teoretici, nýbrž plánovali komplexně, než je vystřídal experimenty a nepředvídatelnost. S nimi se naplno rozjížděl radikální útlum zemědělství a venkova, spolu s čím dále větší nenasytností řetězců a dalších prostředníků a nově i aktivistů za větší globalizaci, ať již na Světovém ekonomickém fóru, či jinde, na jejichž schůze jezdívají i norští mocipáni. Pro ně se suverenita stala sprostým slovem, přestože jedna zpráva za druhou nás utvrzují o tom, že jsme málo soběstační (po odečtení ryb nejméně na světě).

Pro norské výrobce má být původ potravin konkurenční výhodou, uvádí deník Gudbrandsdølen Dagningen. Prý víme více o tom, jak vznikají norské potraviny, než je nám známo o těch dovážených. Norští spotřebitelé jsou na původ zemědělských výrobků citliví. Ani jim, ani zemědělcům se nelíbí pokus vloudit mléko z dovozu do výrobků, o nichž si spotřebitelé mají myslet, že jsou norské. Někteří proto navzdory odporu zmíněné mlékárenské společnosti Tine žádají o vyloučení označení Nyt Norge, v překladu Užijte si Norsko/Vychutnejte si Norsko na obalech, což je považováno za znak jistoty pro spotřebitele. Kompromitovat ho by znamenalo otřást důvěrou mezi výrobci a spotřebiteli a označení a balení výrobků zavádějícím způsobem tak, že to spotřebitele mate, nedávno způsobilo v Norsku vlnu rozčarování.

Zemědělci musí poslouchat a číst šikanu a útoky, kdy jsou častováni jako nejhorší přispěvatelé k zhoršování klimatu. Jsou pod velkým tlakem a přijímají velké částky, aby ukončili provoz. Poměrně často se můžete v norských masmédiích dočíst „Zemědělec to vzdává a dodá více než šest set kusů dobytka na porážku, jelikož si nemůže dovolit více prodělávat“ apod. Jatka kvůli návalu dokonce odmítaly příjmu dalších zvířat.

Úřední svévole dělá zemědělství nekonkurenceschopným navyšováním nejvyšších cen energií a mnoho dalšího v jedné ze zemědělství nejméně uzpůsobilých a přejících zemí Evropy s krátkou vegetační dobou. Přitom má Norsko veškeré předpoklady pro to, aby bylo soběstačnější díky méně stříkané a zdravější zelenině a hospodářským zvířatům, jež téměř nedostávají antibiotika a nejsou krmena geneticky upravenou sójou. Díky potravinám, jež v neposlední řadě putovaly kratší cestu a nemusejí být přepravovány s emisemi a na další úkor životnímu prostředí přes celou Evropu i déle. Vždyť je to zrovna „in“ a místní spotřebitelé hovoří o chutnější zelenině a bobulích, jež dozrávaly za severského celonočního světla.

Nutno dodat, že povodně i sucho v létě zasáhly především zemědělství (což se ale stalo třeba i v r. 2018, aniž to způsobilo nedostatek mléka atd.) a podle Thomase Cottise, odborníka na zemědělství univerzity Høgskolen i Innlandet a deníku Dagbladet bude norská výroba potravin v dalších letech ztížena hlavně kvůli nesoběstačnosti krmiv i hotových potravin a dovozu ze zemí, jež budou více než Norsko postiženy přírodními pohromami.

Kvůli složité topografii Norska bývá rozloha každé zemědělské jednotky malá. Podle údajů norského statistického úřadu a zpravodajského serveru www.nettavisen.no bylo v Norsku v r. 1949 214 378 statků a země měla sklady obilí a dalších stěžejních potravin. V r. 1981 to bylo 125 000 statků, z nichž 80 000 vyrábělo mléko. Nyní je okolo 30 000 statků, z nichž 7 000 na výrobu mléka, ovšem sklady klíčových potravin již nejsou. V tomtéž období se navyšovaly ceny hnojiv, krmiv, energií, zatímco klesala té části ceny za suroviny, jež připadla zemědělci. Zatímco zemědělci v r. 1981 dostávali 73 % ceny mléka v obchodě, bylo tomu v r. 2021 22 %. U hovězího to bylo v týchž letech 50 %, resp. 20 % a u jehněčího 80 %, resp. 27 %.

Hodinová mzda zemědělce se před odečtením provozních nákladů blíží kapesnému, a to úsilí o živení nás ostatních nemá cenu, není ohodnocováno. Těžko vyžije ten, kdo nemá další práci, či živnost. K tomu se zpravidla těžce zadlužil mj. kvůli investicím v následku nových požadavků na provoz, a tudíž přestavbě budov atd. Přesto se někteří diví, že nebude doporučovat svým dětem, aby nás živily.

Bamagruppen, což je dalším takřka monopolem zabývajícím se nákupy, dovozem a distribucí zeleniny a ovoce, místo norských brambor přes zimu tradičně raději dováží izraelské a francouzské, a to ačkoli je na skladech dostatek norských brambor a jen Bamagruppen ví, čím byly dovážené brambory ošetřeny. Za dovážené si může účtovat více.

Centrální plánování je nesnadný úkol. A z bývalých družstev jsou nyní obtížně ovládnutelní obři. Zmíněná konkurenční společnost Q, jíž byly osekány dotace v prospěch protěžované firmě Tine, by mohla vyrábět víc a tím eliminovala nedostatek, ovšem Tine o potížích nedala vědět včas. Současně je i norská orná půda je zastavována rekordním tempem. Farmářské trhy se ve velké části Norska nenabízí a kvůli předraženosti ani neujaly, ovšem lokální potraviny bývají k mání v místních potravinářských obchodech.

Je politicky rozhodnuto, že máme omezovat využívání vlastních zdrojů k výrobě potravin proto, že je levnější využívat zdrojů dalších zemí. Je politicky rozhodnuto, že je méně hodnotné využívat vlastních zdrojů než zdrojů ostatních. Koneckonců si zemědělci sami nezavařili a není to jejich povinností Norsko zásobovat jakýmkoli výrobkem. Podle ohlasů norských zemědělců i nezemědělců vícero sdělovacích prostředků zní, že chce-li Norsko jistotu potravinářské výroby, tak ať se postará o politiku, jež ji zajistí.

https://blog.aktualne.cz/blogy/yngvar-brenna.php?itemid=46334