Motto I: Zpráva z tisku: Obě delegace položily pak věnce na hrob neznámého … vlka.
Z textu LP Karla Kryla Bratříčku zavírej vrátka, Píseň neznámého vojína.
Motto II: Bylo by velice dobré, kdyby ti, kteří prosazují velké změny v přírodě, což rozšíření vlka rozhodně bude, nesli odpovědnost, a to především ekonomickou.
Z posudku publikace Vlci v české krajině…, Ing. Jiří Mílek, Agrární komora ČR.
Motto III: Tak tedy vypukl ve Flaku velký hon na vlky, o kterém se mluvilo až u dánského průlivu… Vikingové z Flaku byli důkladní, hbití a vytrvalí. Vlkům bylo tehdy hodně zle. Hodně jich padlo a zbytek utekl do sousedních krajů. Flake se proslavil jako první kraj Severu zbavený vlků.
Jonsson Runer, První kniha vikinga Vika.
Vážený pane ministře, přeji Vám dobrý den.
Ve čtvrtek 4. května byla vydána tisková zpráva MŽP a MZe, „Máme společný plán na případné zásahy proti problematickým jedincům vlka.“ Pro stručnost i věcnost ji v dalším textu nazvěme Plán. Dovolte, abych Plán podrobil revizi z pohledu chovatelů ovcí, koz, skotu, koní a provozovatelů honiteb a obor – stručně myslivců.
Plán zcela pomíjí možnost přímého napadení člověka vlkem. Já osobně nevěřím závěru šetření o události ze dne 11. 3. v Krušných horách. Je tu vypovídající úměra: Co by získal poškozený nepravdivým prohlášením – a jak mnoho by ztratili příznivci vlků přiznáním skutečnosti, že útočícím zvířetem byl vlk. Při této příležitosti se zcela oficiálně vyjádřily LČr: Současným problémem je neregulované zvyšování počtu vlků, kteří ztrácí plachost a napadají i hospodářská zvířata. Nemají přirozeného predátora a vlčí populaci nemůže ovlivnit ani žádný lesní hospodář či myslivec. O regulaci počtu rozhoduje pouze orgán ochrany přírody, tedy Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady, správy CHKO či národních parků. Mgr. Eva Jouklová, tisková mluvčí.
Současný stav přítomnosti vlků v naší přírodě se dotýká i celé naší veřejnosti. Nejen turistů i majitelů rekreačních nemovitostí ve vlky osídlených enklávách, podstatně více stálých obyvatelů. I městský obyvatel, byť nepřímo, je vlky dotčen. Platí na ně zcela nedobrovolně. Chovatelé hospodářských zvířat a myslivci po řadě zkušeností s útoky šelem pocítili závažné škody. Ty stát donedávna hradil vždy jen do určité a nedostatečné míry a po nedůstojných dohadech o původu škody i zbytečných administrativních průtazích, o utrpení napadených zvířat nemluvě.
Vlci v přírodě se stali fenoménem ekologů, milovníků a obdivovatelů přírody. Jejich pozice se ale významně liší od občanů první skupiny. Jsou přítomností vlků nekriticky nadšeni. Je nanejvýš s podivem, že se k obdivovatelům a bezbřehým podporovatelům vlčí přítomnosti bez sebemenší námitky přidaly státní orgány. Reprezentované ministerstvem nyní Vámi vedeným, s výkonným orgánem AOPK. A ekologické organizace, hlavně Hnutí Duha.
Hlavně tyto dvě organizace se dlouhodobě snaží o nereálnou propagaci soužití vlka a člověka. Čekám, kdy se stránkách jejich tiskovin objeví: S vlky na věčné časy a nikdy jinak… Se slabomyslnými výšplechty ekologických aktivistů bych se Vás styděl zdržovat. Připravují nereálné a v praxi nefunkční metodiky pomyslné ochrany zvířat na pastvě. Tvrdí, že chyby jsou v nevyhovující technické ochraně hospodářských zvířat. Nicméně – než se objevili vlci, zabezpečení pasoucího se dobytka, pomineme-li v nepatrné míře nebezpečně či kriminálně se chovající turisty, zcela vyhovovalo. Vlk, a to i s kořistí v tlamě, překoná plot o výšce 120 cm. Umí jej i pohrabat. Elektrický asi nevadí – bylo zjištěno, že vlčí srst je obstojný izolátor. Ostatně, vlčí smečka vyděsí ovce natolik, že plot samy strhnou.
Další navrhovaná ochrana, ovčácký pes je mírně řečeno, ambivalentní. Pes je s ovcemi sám, bez vlivu majitele. Jeden pes, byť seberobustnější, nemá proti vlčí smečce šanci. Zatím převažuje názor i zkušenost, že vlci se konfliktu s velkými, silnými psy vyhýbají. Nicméně je jasné, že proti smečce nemá jeden pes šanci. Dva až tři psi, ano, mohou vlky odradit, jsou ale další smečka.
Pokud se psu znelíbí – a to se stane snadno – kolem stáda procházející osoby, což mohou být děti nebo dospělí, kteří netuší, jak se v přítomnosti takového zvířete chovat, je pravděpodobnost útoku značná. Cizí pes, zejména malá, uječená hysterická plemena jsou reálnou rozbuškou skutečného výbuchu. Pokud je psů střežících stádo více, rizika pro náhodně přítomné cizí osoby se násobí. Zjednodušeně lze říci, že pokud se pes hlídající ovce rozhodne, že přítomný cizí člověk představuje pro stádo nebezpečí, nelze jej zastavit nebo odvolat.
Co se uvádí v textu Plánu – s čím lze souhlasit bezvýhradně:
a. Ministerstvo životního prostředí se spolu s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR této problematice dlouhodobě věnuje.
b. Vlk byl zařazen mezi zvláště chráněné druhy živočichů v ČR i EU.
c. Problematické chování konkrétních jedinců vlka může mít různý charakter, intenzitu i příčiny.
d. Není vyloučen výskyt vlků prakticky na celém území. (Pokud je tím míněno území ČR – potěš nás pánbů).
Musím konstatovat, že více reálných a pravdivých prohlášení jsem v plánu nenašel.
Nicméně: Červený seznam IUCN vede druh vlk šedý jako LEAST CONCERN (doslovný překlad nejmenší obavy, nejméně znepokojen) neboli MÁLO DOTČENÝ.
MŽP v Plánu: Vlk patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů v ČR i EU.
Zvláštní nesoulad.
S čím lze částečně nebo podmínečně souhlasit:
a. „Vlk se v posledních letech vrací do české krajiny, kam také patří“. V tomto tvrzení Plán neuvádí správné časové skloňování a je zcela nekonkrétní. Zhotovitelům Plánu ušlo, jak se naše krajina změnila. Podstatná část podhorských a horských oblastí je obhospodařována systémem luk a pastvin. Přemístilo se sem cca 80 % chovu skotu, zcela se změnil způsob chovu ovcí. Lesní porosty jsou podřízeny systematickému hospodářství s přihlédnutím k půdním typům a nadmořským výškám, doznaly a doznají značné změny druhového složení, což sebou nese velké plochy výsadeb. Podstatně se rozšířila turistika či agroturistika i další způsoby rekreace, změnil způsob života v menších obcích. Do tohoto typu krajiny vlk nepatří a pokud se tu šíří, jen za cenu velkých škod a rizik. Při troše dobré vůle vůči vlkům lze konstatovat, že snad patří do mimořádně rozlehlých národních parků, které u nás nemáme, nebo do horských typů krajin s naprostým minimem lidských sídel a hospodářství. Snad část Šumavy?
b. S Ministerstvem zemědělství jsme se proto shodli na Pohotovostním plánu. Skutečně shodli, pane ministře? Nebo to bylo jen předhozeno? To to Vám tedy šlo po čertech rychle. Znáte úsloví – práce kvapná, málo platná?
c. „proto jsou v Pohotovostním plánu popsány nezbytné administrativní kroky, které je třeba přijmout, aby bylo možné situace při výskytu problematických jedinců operativně řešit,"
Tak to Vám tleskám, pane ministře. Přírodní děje budeme administrovat. Navrhuji tedy, aby byli jednotliví konkrétní problematičtí vlci prokazatelně poučeni o škále chování, od přirozeného po problematické včetně písemného protokolu. Jejich vykonáním navrhuji ustanovit Vlčí hlídky (Hnutí Duha) a správou a uložením AOPK. Aby bylo možné situace při výskytu problematických jedinců operativně řešit. Když dovolíte, předpokládám, že jistě máte z Brna ve Vaší dřívější funkci zkušenosti, jak řešit problematické jedince lidské populace. Nebo je snad v Brně nikdo neřešil a stále neřeší?
d. Odstavec „Problematické chování konkrétních jedinců vlka … přes odstrašení až po případné odstranění problematického jedince.“
Další potlesk, pane ministře. A opět lidová moudrost – že by platilo „mnoho orgánů vlkova smrt?“
Než se všichni tihle orgánové sejdou, bude zase o pár desítek ovcí méně.
A odstrašení? Zákon zakazuje plašení chráněných druhů. Tak, snad, s trochou laskavé tolerance ze strany AOPK by Vlčí hlídky mohly stát na kopci a křičet „…bububu, ty starý vlku...“ Nebo ve vesnicích čekat za rohem na procházejícího vlka a houknout „…Baááf…“
Je ověřeno, že vlka nezaplaší střelba ani světlice. Konkrétně ve Vojenských lesích Karlovy vary. Vlci sledovali ostré střelby, z bagrů loudili krmení a kontrolovali bagáž průzkumáků. S těmi světlicemi a střelbou naslepo nebo vedle to marně zkoušeli zoufalí chovatelé ovcí. Vím kteří, ale nepovím.
d. Navíc, pokud by byli lákáni snadným získáním potravy, jako jsou nedostatečně zabezpečená stáda hospodářských zvířat, živočišné odpady a zbytky pohozené v okolí sídel, pak si na přítomnost lidí mohou vybudovat přímo návyk.
Opět chyba v čase. Velká. Dávno už vybudovali. Vlka můžete potkat uprostřed dědiny, na kraji města. Nebo, pane ministře, už k nám s tím návykem přišli či byli dovezeni. Nebo získali křížením se psy? O nedostatečně zabezpečených stádech dále.
e. MŽP již od počátku současného šíření vlka na naše území usiluje o snížení souvisejících socioekonomických dopadů, financuje prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí opatření k ochraně hospodářských zvířat.
Souhlasím. Velmi správně. Jsme bohatý stát a máme na to. Máme na to, aby vlci byli hobby pro ekologické aktivisty a argumentem o obnově přírody pro státní organizace chránící přírodu a krajinu.
Nesmíme litovat nákladů na… Hmm, to už kdysi kdesi bylo.
Jeden z mála kladů celé situace je skutečnost, že ubylo nedůstojných a trapných okolků při uznávání škod. A také úhrada škod je přiměřená, včetně příspěvku na chov v místě výskytu vlků. Průtahy v úhradách cca 2 – 4 měsíce jsou už „jen“ administrativním postupem.
Tolik k „Plánu“ Vašeho ministerstva. Vašeho. MZ do toho netahám. Snad si ještě přečtete – a prosím, aby jste si je ověřil – několik mýtů o vlcích a jejich chování v naší krajině. Třeba Program péče o vlka obecného. Na většinu z nich lze oponovat „Nic nemůže být víc vzdáleno pravdě.“
a. Vlk patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů v ČR i EU. Je ohrožený vyhynutím.
To je zmíněno výše a je argumentem i v „Plánu“. Skutečně tam patří?
Nic nemůže…
Nejrespektovanější německý znalec vlků, zoolog Sven Herzog, na nedávné odborné mezinárodní konferenci vyjádřil dva zásadní názory. Za prvé ten, že existuje jedna společná dostatečně početná populace vlků, ne žádné oddělené populace, která v žádném případě není nijak zásadně ohrožena a nevyžaduje nejvyšší stupeň ochrany.
Za výjimečně zdařilý projekt PREDÁTOR VLK – Canis lupus byli vývojáři a konstruktéři Vývojové a konstrukční kanceláře přírody obdrželi řadu odměn a čestných uznání. Neboť vlk od nich dostal:
1. Mimořádnou inteligenci a adaptabilitu. Model vlka se s několika poddruhy podařilo úspěšně umístit do prakticky všech typů krajiny i klimatických podmínek. Všude se úspěšně adaptoval a množí.
2. Reprodukci. Vlk je monoestrický, s potenciálem 4 – 8 mláďat ročně. Další soubor blábolů za peníze daňových poplatníků, Program Návrat vlků (AOPK,) nám předkládá k uvěření, že: …úmrtnost mláďat v prvním roce života je velká – až 60 %... Nicméně dosud mi nikdo věrohodně nevysvětlil, proč. Jako chovatel plemene RTW vím, jak zdatná jsou odstavená štěňata a jak vypadají při intenzivní výživě feny i příkrmu. Pravda, moji rotwíci si nechodili pro potravu do supermarketu na pastvisku. To bude asi důvod, proč jsou na tom vlci s těmi úhyny tak špatně.
3. Fyzickou zdatnost, vytrvalost, odolnost vůči nízkým teplotám i klimatickým extrémům.
4. Vlk byl cíleně vyhuben v mnoha evropských státech, ve většině krajinných typů, přežíval jen ve vysloveně pustých, lidmi opuštěných horských enklávách. A najednou jeho stavy prudce stoupají.
5. A zvláštní bonus, atraktivní vzhled, na pohled miloučká mláďata. „Kancelář…“ vlka dobře připravila pro atraktivní propagaci.
Když jsme u těch programů: jako protipól si Vám dovoluji navrhnou server Vlk trávu nežere. Soubor objektivních informací o „soužití“ s vlky od lidí, kteří problematiku prožívají nejen na vlastní kůži.
b. Vlci sníží stav spárkaté zvěře. Zaměřují se výhradně na slabé kusy (staré, nemocné). Jejich působením na snížení stavů spárkaté zvěře se omezí škody na výsadbách porostů po kůrovcových kalamitách.
Nic nemůže…
Tohle je skutečně jinak. Podle údajů provozovatelů honiteb se nalézají stržené kusy zvěře zjevně dobré kondice všech věkových kategorií. Včetně trofejově hodnotných kusů. Typickým příkladem je likvidace machovského stáda muflonů, evropského primátu chovatelské hodnoty. Muflon je typickou kořistí vlka, protože se staví k obraně, ale proti vlkům nemá šanci. Na místě zůstaly také těžce zraněné potrhané kusy, nikoliv jen ožrané kosti. Totéž se děje v napadených ovčích stádech. Vlk loví i pro zábavu, podmínkou je dostatek potravy. A pastviny jsou školicím místem pro dospívající jedince.
Jelen, daněk, srnec se snaží o únik s různou úspěšností. Ale vlk je inteligentní tvor – co by se honil za bláznivou zvěří.
c. Vlci lovem spárkaté zvěře sníží škody okusem či ohryzem na výsadbách i v dospělých porostech.
Nic nemůže…
Pravý opak je pravdou. Každý myslivecký elév ví, že zvěř, je-li systematicky ohrožována, rušena, pronásledována či naháněna, vyhledává úkryty, které opouští jen minimálně. Nevychází se pást na větší plochy, ale pase se v blízkosti svých úkrytů, kde bere vše na malé ploše. Což je podstata škod. Zkušenosti s tím mají na ŠLP Křtiny, kde bylo rozhodnuto odlovit mufloní populaci. I tohoto genotypu je škoda.
Vlci tedy pronásledují zvěř, stejně jako nezodpovědní lovci používající nemysliveckých způsobů lovu. Z německého zdroje je toto popsáno v časopise Myslivost 2021/5, „Vlk a jeho vliv na spárkatou zvěř.“ Následkem je, že je zvěř ve vlčích enklávách extrémně plachá a lov na ni je problematický. Tedy opět, ve prospěch škod na porostech.
d. Vlk je plachý, lidským sídlištím a člověku se vyhýbá.
Nic nemůže…
Jak už bylo konstatováno, tohle neplatí. Setkání s vlkem zažili lidé nejen na příslovečném kraji vesnic, ale skutečně uvnitř zástavby, vlci se vydávají do okrajů měst. V Brně je čekám na trase tramvají 2 a 4, mezi zastávkami Hl. nádraží, Tkalcovská a Mostecká. Samozřejmě bez jízdního dokladu a s dalším porušováním přepravního řádu, jak je tomto úseku zavedeným zvykem.
e. Vlk patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů v ČR i EU, nesmíme na něj střílet…
Poněkud neobratná formulace z mé strany. Jako by chtěla říci, že střelbou vlky u nás vyhladíme., že jejich populaci uškodíme. Teprve teď: Nic nemůže…
Součást původní vlčí osobnosti a charakteristické vlastnosti kterými byl vybaven „Kanceláří…“ skutečně byla plachost a obezřetnost. Ale také inteligence i adaptabilita. Tyhle dvě vlastnosti spolu nanejvýš souvisí. Vlk rychle pochopil, že se může cítit zcela bezpečně, že může nakupovat v supermarketu na pastvině a nemusí k pokladně, že se k jeho pobavení na pastvisku pořádají rozverné ovčí tanečky, sotva se ukáže za ohradníkem. Vlk je také zodpovědný rodič i vychovatel a tak vše hned naučí vlčata. Generace od generace začne svou plachost ztrácet. Bude vyhledávat snadnou kořist a nakonec se začne specializovat na odpadky. Takového vlka chcete, milí vlkofilové?
A za druhé – zoolog Sven Herzog: To nejlepší, co by člověk mohl pro populaci vlků udělat, je začít stavy aktivně regulovat, čímž by se vlk stal opět krásnou, plachou a hlavně respektovanou šelmou, která by si byla vědoma svého místa vedle člověka v současné evropské krajině.
Jeden z mých vážených přátel jezdí lovit na Slovensko, oblast Magura. Zde žijí vlci dlouhodobě, skutečně jako součást přírody. Donedávna mohli být loveni. Lovecký průvodce: „Vlci tu jsou. Vídám stopy, exkrementy, srst, strženou zvěř. Ale vlka jsem ještě neviděl.“
Budeme-li vlka lovit a jeho populaci udržovat na přijatelné míře, bez všelijakých přemnožených a přemoudřelých státních orgánů i aktivistů, kde každý sleduje své osobní zájmy, jen na základě rozumně postaveného mysliveckého zákona, uděláme nejlépe pro přírodu i lidi, kteří zde žijí, pracuji, přírodu udržují a kultivují. A v nemenší míře pro populaci vlka, když už se u nás, co se dá dělat, jakž takž zabydlel.
f. Vlk je šelma a vrcholný predátor. Člověk pouhý všežravec. Sice ne přirozená, ale přesto potencionální bezbranná kořist. Četl jsem velmi zajímavou a strhující knihu: Jim Corbet, Tygři z Kumaonu, II. díl Chrámový tygr. Příběhy anglického koloniálního důstojníka, který v Indii lovil velké lidožravé šelmy. Nejčastěji tygr se po pohybovém handicapu, obvykle dikobrazí ostny v tlapě, uchýlil k lovu člověka. Mohl by snad lovit ovce, kozy, krávy. Ne, lovil člověka, rovněž nikoliv přirozenou kořist.
Přemnožení vlků a ztráta plachosti povede dříve nebo později k dalšímu útoku na člověka.
Předkládám Vám, pane ministře, zkušenost z Německa:
Němci hodlali zacházet s vlkem jako s přísně chráněným druhem, v roce 2016 bylo zřízeno „Dokumentační a poradenské středisko spolkové vlády pro vlka,“ s finančními prostředky pro odbornou podporu při rozšiřování vlka a poradenství. Doporučuje prevenci a způsob řešení „nápadných vlků.“
Přelomovým dnem v německé vlčí podpoře byl útok na Stanici ochrany přírody v Sasku, 9. říjen 2018, (114 km od hraničního přechodu Breitenau/Petrovice). Vlci napadli stádo březích ovcí a koz za 110 cm vysokým elektrickým plotem doporučeným německými ochranáři. Na místě zabili 46 kusů, zbytek prorazil plot a utekl. Ze stavu 151 zvířat přežilo 61 kusů, z nichž vlivem stresu mnoho zmetalo. Jediný útok měl na svědomí 100 kusů včetně nenarozených jehňat a kůzlat.
Těžko říct, zda ironie je či není na místě, ale tento objekt sloužil jako ukázka správné praxe soužití s vlky. Pro vlky rozhodně ano. (Pojem „správná výrobní praxe“ je u nás v úřední řeči velmi častý a obvykle jej užívají úředníci, kteří netuší, co praxe ve výrobě je. Zato ji umí kontrolovat.)
Vážně však řečeno, vlci (konečně) hnuli žlučí i samotné Angele Merklové a pod jejím vlivem kabinet přijal změnu federálního zákona o ochraně přírody. Bundestag zákon schválil, pro hlasovalo 361 poslanců, proti 275. Zákon umožňuje lov vlků, pokud jsou podezřelí z napadání ovcí nebo jiných hospodářských zvířat, zakazuje krmení vlků a jasně deklaruje, že bezpečnost lidí je nejvyšší prioritou federální vlády.
Spolková ministryně zemědělství se vyjádřila: … návrh je první krok správným směrem… s ohledem na rychle rostoucí populaci vlků a následně rostoucí počet útoků na hospodářská zvířata, … byl naléhavě nutný kvůli obtížné situaci ve venkovských oblastech… Nyní je možné odstranit jednotlivé vlky, i když není jasné, který vlk ze smečky způsobí škodu až do odstranění celé smečky.
Je to obdivuhodně jasné a nekompromisní vyjádření a vyniká vedle méně než polovičatého vyjádření „Programu péče o vlka“ účelově splácnutého u nás. A je-li evropské právo skutečně kompatibilní, pak nechybí než odvaha k prvnímu kroku v ČR, ať se jedná o soudy či parlament.
Provinil jsem se proti společenským pravidlům a mluvil příliš dlouho. Prosím tedy o vyjádření Vás, pane ministře a prosím, aby jste nám všem odpověděl na několik prostých otázek:
1. Kdo bude pečovat o plochy luk a pastvin, až to chovatelé ovcí zabalí?
2. Jaké bude řešení, až se u nás opět objeví vzteklina a rozšíří se mezi vlky? Otázka nestojí v tom, jestli se objeví, ale kdy. A jak rychle se bude ve vlčí populaci šířit. Vlk postižený virem vztekliny bude účinný a nebezpečný stroj na zabíjení.
3. Kdo a jak bude řešit konflikty člověka (turisty, dětí) s ovčáckými psy? Je-li pes se stádem, není pod dozorem majitele. Ponese MŽP, které jej takto doporučilo, odpovědnost za poranění ženy, dítěte?
4. Mohl by jste, prosím, svůj nástup na ministerstvo v nejlepším slova smyslu popularizovat ve věci vlčích rizik a škod ustanovením skutečně objektivní skupiny odborníků z praxe? Tak, aby neměli hlavní a dominující slovo Hnutí Duha a AOPK? Ani jejich skrytí příznivci. O „Plánu“ v této souvislosti raději mluvit nebudeme. Je to jen plán, nic víc. Přijmout reálné zkušenosti z vývoje ze zahraničí, hlavně z Německa. Nabízí se i Francie, severské státy… A také uvážit historické zkušenosti v našich zemích. Máme několik pomníků posledního zastřeleného vlka. Proč pomníky? Nač máme, xakru, pomníky připomínající zastřelení posledního vlka? Protože ty pomníky jen nevzpomínají (pomni člověče), ani nic neříkají, ty řvou: Kruci, zaplať pánbů, tady jsme skolili posledního vlka, je od těch bestií pokoj!
5. Mohl by jste, prosím, osobně a zcela neformálně, navštívit několik farem chovatelů, kteří se po vlčím útoku, jak říkají, každý den ráno bojí jít ke svým zvířatům? Pohled na potrhané a ještě přežívající kusy je skutečně děsivý. Výběr kontaktů je k dispozici na zmíněném Vlk trávu nežere.
Proč to všechno? Nemohu se zbavit přesvědčení, že časovač bomby vlčí problém či spíše hrozba tiká stále hlasitěji a blíží se k rozbušce.
S pozdravem Ing. Martin Mohelský, Brno.