Podle odhadu přírodovědců žije v zemích Evropské unie více než patnáct tisíc těchto predátorů, přičemž jejich počet se za poslední desetiletí zvýšil o čtvrtinu. S tím přibývá i vlčích útoků na hospodářská zvířata. Jen v České republice stát za minulý rok vyplatil na kompenzacích za škody způsobené vlky necelých deset milionů korun a není pochyb o tom, že tato částka rok od roku poroste. Za posledních pět let se totiž počet napadených hospodářských zvířat více než zdvojnásobil a v loňském roce je odneslo téměř sedm stovek kusů dobytka, nejčastěji ovcí. Přitom zmíněná částka ani náhodou nepokryje škody chovatelů, protože nejde jen o účetní položku za mrtvé zvíře, ale i o emocionální újmu a zmaření chovatelského úsilí.
Navíc není zřejmé, co vlastně kromě odškodnění za trápení chovatelů peníze vynaložené na vlky společnosti přinášejí. Jejich podíl na likvidaci přemnožené zvěře je totiž minimální, byť ekologové tvrdí opak.
Podle platné legislativy patří vlci mezi druhy, které mají být takzvaně myslivecky obhospodařované, ale myslivci je lovit nemohou. Takže se o regulace jejich stavů starají nelegální lovci, tedy pytláci, a především motoristé, neboť pod koly jejich aut u nás vlci umírají nejčastěji.
Ministři životního prostředí řady členských zemí spolu s ekologickými aktivisty tlačí na Evropskou komisi, aby přísnou ochranu vlků zachovala, Evropský parlament jí ale již loni v rezoluci vzkázal, že má chránit i živobytí chovatelů. Komise o uvolnění pravidel uvažuje.
Organizace ochránců zvířat však nadále trvají na svém, před odstřelem vlků varují a růst populace označují za dobrou zprávu pro přírodu. Možná mají pravdu, ale nejsem si jist, že je to dobrá zpráva i pro lidi.