Chovatelé a myslivci odmítají Program péče o vlka

  • 17. října 2020
  • 3 minuty čtení
  • 335
Program péče o vlka obecného - Vlk má být chráněn v neomezeném počtu na celém území České republiky.

Ministerstvo životního prostředí schválilo soubor opatření údajně směřujících k omezení škod na hospodářských zvířatech a snížení konfliktů člověka s vlkem, souhrnně nazývaný Program péče o vlka. Ministerstvo se Programu snaží dodávat legitimitu tvrzením, že jej umožnilo připomínkovat myslivcům a chovatelům hospodářských zvířat. Ve skutečnosti však žádné zásadní připomínky těchto hospodářů v krajině nevyslyšelo a Program sestavilo na čistě ideologickém základě bez zohlednění praktických problémů. Vlk má být chráněn neomezeně, v neomezeném počtu a na celém území České republiky.

Přijatý Program péče o vlka má dle názoru Českomoravské myslivecké jednoty a chovatelských svazů jednoznačně ideologický základ: „Program péče o vlka vyjadřuje zájmy pouze jedné skupiny tzv. ochránců přírody, které na Evropské úrovni představuje LCIE (Evropská iniciativa pro velké masožravce, u nás reprezentovaná Hnutím DUHA) a ignoruje tu část odborné veřejnosti a akademické obce, která s tímto přístupem nesouhlasí,“ vysvětluje Tomáš Havrlant ze Svazu chovatelů ovcí a koz.


„Nikde se nepodařilo skloubit zemědělství s absolutní ochranou vlků. Proto je nepřijatelné, aby stát dál trval na nejvyšším stupni ochrany vlků a nereflektoval zkušenosti z okolních zemí. Snaha o omezení škod na hospodářských zvířatech a snížení konfliktů vlka s člověkem je jen deklaratorní. Kopíruje postupy, které jinde selhaly. Naprostá většina států, kde jsou vlci déle než u nás, i v menších počtech, přijímá regulační opatření,“ doplnil Tomáš Havrlant.


Nesmyslnost ideologické neomezené ochrany se potvrzuje opakovaně a u řady druhů. Dříve chránění bobři dnes způsobují značné hospodářské škody a je u nich nastavena zonace. To znamená, že existují lokality, kde je žádoucí bobry lovit, aby se škodám předcházelo. Zatím ještě chráněné vydry způsobují škody na vodních živočiších v takové míře, že hrozí vyhynutí některých původních druhů. A konečně za dříve chráněné kormorány, kteří populace ryb decimují velmi zdatně, a to včetně komerčních chovů na sádkách, dokonce stát vyplácí zástřelné. Finančně motivuje myslivce k jejich lovu. Lze předpokládat, že k něčemu podobnému dříve či později dojde také u neomezeně chráněných vlků.

To potvrzuje i Lubomír Hajný, tiskový mluvčí Lesnicko dřevařského vzdělávacího institutu: „Program péče o vlka naprosto nereflektuje potřeby a problémy odborných organizací, vytváří opětovný prostor pro nekonečné výzkumy a grantové možnosti pro některé neziskové organizace. Výzkumy však nikam nepovedou, protože neřeší praktické problémy, se kterými se lidé při soužití s vlkem potýkají.“
„Je škoda, že se Ministerstvo životního prostředí se stejnou vervou nesoustředí například na ochranu drobné zvěře, která do naší přírody bez diskuze patří. Obyčejná koroptev, zajíc nebo králík zkrátka nejsou tak marketingově atraktivní jako bájný, dávno vyhubený vlk. Na rozdíl od vlka ale jsou přirozenou součástí současné středoevropské kulturní krajiny. Bohužel jejich stavy se i přes obrovskou snahu myslivců stále zmenšují,“ uzavírá Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty.

S Programem péče o vlka obecného nesouhlasí:

Českomoravská myslivecká jednota,

Myslivecká komise Agrární komory ČR,

Asociace soukromého zemědělství ČR,

Zemědělský svaz ČR,

Svaz chovatelů ovcí a koz,

Český svaz chovatelů masného skotu,

Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů,

PRO–BIO – Svaz ekologických zemědělců nebo

Společnost mladých agrárníků ČR.

https://www.myslivost.cz/Pro-myslivce/Ze-zivota-myslivcu/Program-pece-o-vlka-navzdory