Chovatelé ovcí z Broumovska podali minulý týden ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu, který zamítl jejich dovolání, a tím jim, jak soudí, znemožnil účinně bránit svoje stáda před útoky vlků. Ti údajně působí chovatelům značné škody a mohou ohrožovat kromě majetku i životy lidí. Stát sice platí za škody způsobené vlky rok od roku víc, a dotuje i investice do preventivní ochrany stád, ale podle chovatelů to nestačí. Ani sebedokonalejší zabezpečení škodám zcela nezabrání a vlci si své ovčí oběti vždycky najdou, tak jak to dělali i kdykoli v minulosti.
Farmáři proto chtějí, aby bylo možné počty těchto predátorů regulovat podobně jako v některých jiných evropských zemích, například ve Skandinávii, kde je za určitých podmínek odstřel vlků povolen. U nás jsou však vlci podle litery zákona zvláště chráněnými živočichy a do jejich přirozeného vývoje je podle soudů zakázáno zasahovat.
Proti přirozenému vývoji vlků v jejich přirozeném prostředí jistě nikdo nic nenamítá. Současná kulturní krajina České republiky však takovým prostředím rozhodně není. Přesto se v ní vlci úspěšně zabydlují a přibývá jich.
Ochránci přírody sice obhajují návrat vlků do krajiny hlavně tím, že jako vrcholový predátoři budou regulovat stavy přemnožené spárkaté zvěře či divočáků, statistiky to však nepotvrzují. Proč by to také dělali, když je všude kolem dost ovcí.
Jak se zdá, oblíbené a osvědčené řešení typu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ u ovcí nefunguje a stát se bude muset nakonec rozhodnout, komu dá přednost.
Oldřich Přibík