8.ledna 2018 podala skupina pěti chovatelů žalobu na stát. (Ministerstvo životního prostředí). Důvodem žaloby je neúnosná situace kolem právní ochrany vlků. Vlk má absolutní ochranu a přitom působí obrovské škody na majetku, stres postižených chovatelů a kruté utrpení a smrt domácích zvířat. Žalobci zastávají názor, že taková právní úprava je v rozporu s dobrými mravy a principy Ústavy ČR.

Text žaloby

Sídlo: Olomoucká 36, 78985 Mohelnice www.hamplova.cz

Telefon: 583453026, 724882780 - sekretariát IČ: 43989667

E-mail: sekretariat@hamplova.cz DIČ: CZ 6555182480

Datová schránka: u7pft7s ČAK: 3049

Obvodní soud pro Prahu 10

28. pluku 29b/1533

100 00 Praha 10-Vršovice

Mohelnice 8. ledna 2018

K č.j. NOVÉ

Žalobci: 1) LK

2) TH

3) JŠ

4) JT

5) BU

všichni právně zastoupeni Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 36, 78985 Mohelnice

Žalovaný: ČR – Ministerstvo životního prostředí, IČ:

Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10

Vedlejší účastník řízení: ČR - Ministerstvo zemědělství, IČ: 00020478

Těšnov 65/17, Praha 1, 11000

o uložení prevenční povinnosti proti nedůvodné újmě na majetku jiného podle ustanovení § 2900 a § 2901 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění

Přílohy: Plné moci 5x

Dále dle textu

DOPORUČENĚ

Třikrát.

Žalobci jsou osobami poškozenými škodami na svém majetku (zabití ovcí) způsobených šelmami, a to vlkem obecným, popř. osobami potencionálně poškozenými dalšími předpokládanými útoky dané šelmy. Sami přitom jednají tak, že činí ochranná opatření, která jsou léta obvyklá. V případě napadení vlkem obecným však tato obvyklá opatření nepostačují, navíc se jedná o CHKO Broumovsko se specifickými podmínkami CHKO. Žalobci tak za současného stavu legislativy nemají před vlkem obrany, resp. se žádná legální forma ochrany neumožňuje, a to ani ve smyslu příslušných obecných ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § 2903, odst.1: „Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit“. Toto obecné ustanovení není na situaci útoků vlků na stáda ovcí aplikovatelné. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je vlk chráněným druhem a je klasifikován jako kriticky ohrožený. V tuto chvíli však se v ČR stávají ve velkém množství ohrožena stáda ovcí, která vlci napadají, a usmrcují ovce, což je následně řešeno ze strany státu pouze finančními náhradami. Tedy je řešen až důsledek, nikoli trvalá příčina.

Důkaz:

Záznam z místního šetření škod způsobených šelmami ze dne 22.8.2017 – vlastník ovcí JT (žalobce č. 4)
Záznam z místního šetření škod způsobených šelmami ze dne 3.5.2017, vlastník ovcí JŠ (žalobce č. 3)
Svědecká výpověď žalobců

II.

Protože se zde dostává do střetu

a) legislativně zakotvená ochrana vlka jako chráněného druhu ze strany projevené vůle státu; tento projev vůle státu je vyjádřen v textu zákona o ochraně přírody a krajiny, a

b) vlastnické právo žalobců, chráněné ústavním pořádkem ČR, do kterého je útoky vlků nestále zasahováno a je působena hmotná škoda,

i v kontextu s děním v jiných zemích Evropy zastáváme názor, že by se soudy měly danou situací zabývat.

Předmětem jejich právní úvahy musí být otázka, které právo je za daných okolností primární (přednostní), zda ochrana poctivé práce spočívající v realizaci chovu ovcí chovateli nebo právo státu na ochranu vlků, kteří mohou ovce v něčím vlastnictví zabíjet bez možnosti se jejich útokům přímo bránit, a když ztrátu chovaných kusů nelze v žádném případě nahradit penězi.

Dále je dle názorů žalobců jen otázkou času, kdy dojde i k napadení člověka, pokud se počet vlků nebude regulovat, omezovat, a pokud nebude dán legislativní rámec možnosti nutné obrany majetku dosavadních vlastníků a životů lidí.

III.

Pokud jde o právní výklad, pak se opíráme o tyto právní předpisy.

Čl.11 LZPS

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Z tohoto usuzujeme, že stát nesmí nečinně přihlížet tomu, jak na základě jeho zákona dochází k přímým škodám na majetku občanů, kterým je dokonce zapovězeno se proti vzniku těchto škod bránit.

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. , konkrétně

§ 2900: Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

§ 2901: Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami.

Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

§ 2903, odst.1: Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

Dané ustanovení je za dané právní úpravy na danou situaci neaplikovatelné.
§ 2903, odst.2: Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

Z daných ustanovení dovozujeme i příslušnost soudu. Jedná se o věc občanskoprávní v prvním stupni, kdy i v případě, že je žalovaným stát, je dle našeho názoru příslušní Obvodní soud dle místní příslušnosti sídla příslušného ministerstva, v daném případě MŽP. Toto ministerstvo jako organizační jednotku státu volíme proto, že v jeho gesci je zákon o ochraně přírody a krajiny, ve kterém je zakotvena ochrana vlka jako ohroženého druhu bez následné možnosti bránit se jeho útokům na majetek, a event. životy, osob.

IV.

To, že daný problém řeší i jiné země dokládají tyto případy:

1. V září 2016 uvedl tisk, že Norsko oznámilo svůj úmysl o výrazném zredukování vlčí populace. Z 68 vlků, kteří se nyní volně pohybují norskou divočinou, vydá vláda povolení na ulovení 47 z nich. Za jedinou loveckou sezónu tak zemřou více než dvě třetiny vlčí populace v Norsku.

Důvodem jsou škody, které vlci páchají. K danému kroku přistoupila vláda Norska i přes protesty ochránců přírody, když sdělila, že přednost mají zájmy a bezpečnost lidí a jejich majetky.

2. Aktuálně 1. ledna 2018 byla zveřejněna zpráva, že v lednu 2018 začal ve Švédsku odstřel vlků, ochránci přírody u soudu, kde se tomu snažili zabránit, neuspěli.

Obránci zvířat povolení lovit tyto psovité šelmy přitom napadají u správních soudů pravidelně od roku 2009, kdy byl lov vlků po více než půlstoletí zákazu znovu povolen. Lovecká sezóna v pěti krajích centrálního Švédska potrvá do poloviny února 2018. Národní veterinární ústav dnes odpoledne informoval, že lovci zabili už tři vlky. Úřady letos povolily odstřel 22 šelem. Švédští ochránci zvířat a lovci se u soudů přou o to, zda je povolení lovu legální z hlediska evropské legislativy. Prvně zmínění přitom poukazují na Bernskou úmluvu o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť z roku 1979, podle níž jsou vlci chráněni. Lov této šelmy se ve Švédku stal citlivým tématem podobně jako v jiných evropských zemích, včetně České republiky, kde byli vlci - na úkor chovatelů dobytka, mezi které patří žalobci, znovu vysazeni, anebo se růst jejich populace neomezoval. Česká republika se nachází právě v této situaci, a nachází se v této situaci i CHKO Broumovsko, kde se vlci pohybují, zabíjejí ovce, které jsou majetkem žalobců, a není proti nim žádné přirozené ochrany, a navíc ani proti nim nelze zakročit, i kdyby se tzv. chovatel díval, jak mu vlci obce zabíjí – nesmí zasáhnout.

Touto žalobou se snaží žalobci začít soudně řešit danou situaci v České republice, neboť na rozdíl od jmenovaných dvou severských zemí se stát zabývat danou otázkou nehodlá. Daná žaloba jej má přinutit přijmout prevenční kroky v rámci platné legislativy.

Stát navíc uvádí veřejnost účelově a tendenčně v omyl a do „klidu“, a to prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny, kde zveřejňuje mj. následující zavádějící a z velké části nepravdivé texty:

Návrat vlků - Vlk obecný je náš staronový soused

Udržuje přírodní rovnováhu a zdravé lesy

Vlci jsou pro krajinu důležití. Jsou výborní lovci a pomáhají regulovat zvěř v případě jejího přemnožení např. divoká prasata, která působí značné škody hospodářům.

Ke své obživě si přednostně vybírají slabé a nemocné jedince. Dnes jsme svědky postupného přirozeného návratu vlka do České republiky.

Přichází k nám ze dvou směrů

Tato krásná šelma se dlouhodobě vyskytuje v Karpatech, zejména na Slovensku, východním Polsku a dalších karpatských zemích. Odtud k nám migrují jednotlivá zvířata především do oblasti Beskyd a Bílých Karpat (tzv. horská forma vlka). Druhá populace tohoto druhu (tzv. nížinná forma vlka) se od roku 2000 přirozeně rozšířila ze severovýchodního do západního Polska a postupem času osídlila i oblast německé Lužice. V roce 2014/2015 byl potvrzen v celém Německu výskyt 31 rozmnožujících se smeček, z toho jen v Sasku 10 smeček. Odtud vlci přicházejí do severních a severozápadních Čech.

V posledních letech byl pozorován na řadě míst

V Čechách byl poslední vlk zastřelen roku 1874 na Šumavě. Na Moravě se vlci vyskytovali až do roku 1914 v Beskydech. Postupně se ale vracejí. Nejdříve se začali objevovat počátkem devadesátých let minulého století na moravsko-slovenském pomezí. Od roku 2014 se vlci rozmnožují na Dokesku v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. V roce 2016 byla pozorována smečka s mláďaty na Broumovsku. Výskyty jednotlivých vlků jsou potvrzeny také v pohraničních částech sudetských pohoří: na Šumavě, v Krušných horách, Jizerských horách, Krkonoších a v Jeseníkách.

Více najdete v Nálezové databázi ochrany přírody

Živí se převážně kopytníky

Vlk se dokáže velice dobře přizpůsobit širokému spektru potravy. V našich podmínkách se živí převážně kopytníky. Kořistí bývá srnec obecný, jelen lesní a prase divoké, které převažuje v potravě zejména během zimy. Reguluje tak nemocnou a velmi početnou vysokou a černou zvěř, která v současnosti působí značné škody na polích a brání přirozené obnově lesa. Vlk je také predátorem bobra evropského. Příležitostně ale nepohrdne ani drobnějšími obratlovci nebo mršinou. Výjimečně může docházet k útokům na hospodářská zvířata, zejména na ovce, kozy a telata.

Domácí zvířata je třeba zabezpečit

Důležitá jsou preventivní opatření. Zkušenosti z německé Lužice či Beskyd totiž ukazují, že škodám je možné s velkou účinností předcházet. Mezi osvědčené metody patří:

zabezpečení zvířat pevnou ohradou v kombinaci s elektrickým ohradníkem
zahánění domácích zvířat na noc do salaší či košárů, obehnaných ještě elektrickým ohradníkem. Pro zvýšení účinnosti lze okolo el. ohradníků ještě natáhnout lanko, na kterém jsou s rozestupem pověšeny červené vlající praporky tzv. zradidla
trvalá přítomnost pasteveckých psů, zejména pro stáda s větším počtem zvířat. Doporučuje se jeden pes na cca 100 ovcí.

Pro velká stáda nad sto ovcí je však lepší mít psy dva, kteří jsou pak při případné obraně stáda sebevědomější. Pro menší chov poblíž místa bydliště je možnou alternativou pořízení osla, který často funguje jako alarm při blížícím se nebezpečí,

Informace o možnostech podpory preventivních opatření z Operačního programu Životní prostředí najdete zde.

Doporučení, jak zabezpečit svá stáda, jsou k dispozici v příručce Ochrana hospodářských zvířat před velkými šelmami.

Jak postupovat, pokud vlka uvidíte

V případě že jste pozorovali výskyt vlka, či měli na jeho výskyt podezření, sdělte to prosím příslušnému regionálnímu pracovišti AOPK ČR.

Pokud jste tak již dříve neučinili, realizujte bezodkladně preventivní opatření (viz výše).

Pro první rychlou pomoc při prevenci zapůjčuje zdarma Agentura ochrany přírody a krajiny ČR elektrické síťové ohradníky i s kombinovanými zdroji. Pokud jste chovatel v oblasti s výskytem vlka a máte o dočasnou zápůjčku zájem informujte se na následujících regionálních pracovištích AOPK ČR: RP Liberecko, RP Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, RP Východní Čechy a RP Správa CHKO Beskydy. Zde Vám jsou naši zoologové plně k dipozici.

Co dělat v případě škody na domácích zvířatech

Zákon č. 115/2000 Sb., umožňuje poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, mezi které patří také vlk.

Konkrétně lze hradit škodu způsobenou zejména na:

a) životě nebo zdraví fyzické osoby,

b) vymezených domestikovaných zvířatech,

c) psech sloužících k hlídání vybraných domestikovaných zvířat

Co stát těmito tendenčními texty dosahuje? Zcela mylnou až lživou představu o soužití vlka s lidmi a domestikovanými zvířaty, a dokonce, jak vyplývá z textu, se předpokládá finanční náhrada za zdraví a životy lidí (!!!!).

Jak jsme již uvedli výše, finanční náhrada za zabitou zvěř nikdy nemůže nahradit nemajetkovou újmu spočívající v kvalitě chovu, léta budovaného, a zdraví a životy lidí snad není ani třeba komentovat.

Objektivní názory na vlka musíme s politováním čerpat z jiných zdrojů, než jsou tyto tendenční výklad ze strany státu.

Z textu je dále patrné, že náklady spojené s tím, že stát hodlá vlka chránit, přenáší na soukromé osoby (ohradníky atd.), přičemž ale chovatelé potvrdí a upozorňují, že žádná tato ochrana před vlkem neochrání. Navíc není odůvodněno, proč by náklady spojené s podobnou ochranou měly nést soukromé osoby za stát, který danou situaci právní úpravou způsobil.

Současně vyplácené náhrady podle Zákona č. 115/2000 Sb. (Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy) jsou nedostatečné a nepřihlížejí k nákladům, které chovatel s likvidací zabitých zvířat má a ke skutečné újmě (plemenná hodnota a zmařená plemenářská práce, nenarozená jehňata od bahnice v jejím reprodukčním období apod.) má daleko. Dochází také k nezákonnému podmiňování vyplácení škod např. elektrikou, pasteveckým psem apod. Podle zkušenosti nejsou tato opatření účinná a pro mnoho chovatelů také těžko realizovatelná. Zejména chov pasteveckého psa je zcela nesmyslný požadavek s ohledem na vlastnosti tohoto psa.

Důkaz:

Svědecké výpovědi žalobců

VI.

Pokud jde o konkrétní region žalobců, pak se jedná o Broumovsko, což je relativně malá oblast, kde na sebe navazují obydlená území s minimem rozlehlých souvislých lesních porostů, kde by vlci mohli žít. Současná populace vlka navíc není původní, již přes 250 let se zde nevyskytoval. Chování vlka tedy v žádném případě neodpovídá zažité představě o jeho životním stylu. Dochází k častému kontaktu s lidmi, vlci nemají přirozenou plachost a odvažují se i přes den až k obydleným místům. Není to tedy tak, jak se idealisticky popisuje na stránkách AOPK (viz výše).

Žalobci zastávají názor, že jde o uměle vysazenou populaci přímo u nás, nebo rozšířenou ze sousedního Polska. Velmi nezvyklé chování vlků může nasvědčovat i tomu, že se jedná o křížence se psem.

Protože se nemůže tento vlk lovit (jde o chráněný druh) ztratil a logicky nemá ze člověka respekt. Absolutní ochrana vlka tak narazila na své meze.

Vlci zjistili, že zabít dobytek je podstatně snazší, než nahánět divokou zvěř, a mohou se na tuto kořist začít zaměřovat. Jejich obětí se mohou stát koně, skot, krocani, domestikovaní sobi a především ovce a kozy.

Vlci napadají také psy ze tří hlavních důvodů:

a) potírají je jako předpokládanou potravní konkurenci

b) jako obránce své kořisti (dobytek) a někde

c) je to pro ně zdroj potravy.

Umějí zabít i velká psí plemena. Důvodem jsou jejich relativně mohutnější čelisti a „zákeřnější“ způsob boje. Lépe spolupracují ve smečce a útočí i na nohy a hřbet, na rozdíl od většiny psů, kteří se snaží zakousnout výhradně do krku a hlavy. Vlci dokáží vlákat psy do pasti, kdy například jeden „pronásledovaný“ vlk nažene psa k ostatním. Někteří psi chránící dobytek dostávají od lidí „protivlčí“ obojky, nicméně vlci se umějí naučit zabít i takto vybavené psy. Proto může být nebezpečné, když jde člověk na procházku se psem do oblasti, kde se vlci vyskytují. Že nemá vlk s psem u budovy žádný problém, dokládají záznamy z domovní kamery. Vypadá to jako zvířecí hra, pak si vlk odnese psa i s řetězem

Při přijetí právních ustanovení na ochranu vlka se určitě neočekávala jeho rychlá expanze do hustě obydlených oblastí a následné konflikty s bytostnými zájmy člověka. Přístup současných ochranářů je dle žalobců čistě ideologický a nereaguje pružně na současnou stále se zhoršující faktickou situaci (kterou pochopili již v Norsku a Švédsku). Neodpovídá historické paměti a zkušenosti našich předků. Ochranáři se nás snaží přesvědčit o prospěšnosti výskytu vlka v přírodě. Neberou však absolutně žádný zřetel na jejich počet a místa výskytu. Z jejich pohledu je nepřípustné jejich výskyt regulovat, naopak považují jejich současnou expanzi za pozitivní vývoj. Opak je přitom pravdou. Vlci ohrožují a ničí majetek chovatelů, a mohou napadnout i člověka.

V oblasti Broumovska je už strach jít do lesů, a neexistuje, aby tam šly například samy děti. Podle názoru žalobců je nutné začít chránit oprávněné zájmy zemědělců – chovatelů, a chránit zdraví a životy lidí.

Stát je však zcela nečinný, náklady na faktickou ochranu (ale nemožnou ochranu) přenáší na soukromé subjekty, ochranu bezpečnosti a zdraví pak neřeší vůbec.

Ochranáři přesvědčují veřejnost, že nejsou známy případy, kdy vlk v Evropě zaútočil na lidi. To je v příkrém rozporu s údaji Naturschutzbund Deutschland (Nabu), kteréí uvádějí, že v letech 1950 až 2000 bylo v Evropě 59 útoků, přičemž bylo zabito 9 osob. Podle kontextu zdroje se jedná o statistiku pouze z Evropy mimo země bývalého Sovětského svazu.

Poslední případ se týká britské turistky v Řecku ze září roku 2017, kde ji napadli a zabili vlci. Relativně běžné jsou útoky vlků v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině.

Zdokumentované jsou případy zabití lidí vlky v Kanadě a USA. Je jen otázkou času, kdy se tak za stávajícího přístupu státu stane v České republice.

V dnešní přecivilizované společnosti v naší přírodě pro vlka místo není. Nepatří sem už více jak dvě stovky let. Není, kde by se uživil. Když ochranáři tvrdí, že si vlci vybírají nemocnou jelení a srnčí zvěř, je to nesmysl. Nemocná zvěř u nás není, o ni se starají myslivci. Je pak logické, že se dají do ovcí a jiné domestikované zvěře, protože žádnou jinou potravu prostě nemají.

Žalobci jsou osobami, kterým vznikla přímá škoda na majetku tím, že vlci zabili jejich ovce. Při pohledu na zadávené a potrhané bahnice a jehňata je nutné si položit otázku, zda vlk ve volné krajině má větší hodnotu než desítky utýraných a zmrzačených domácích zvířat. Zvířata, která útok přežijí, jsou pak v šoku, nechtějí se pást, a vznikají následné další škody, které lze vůbec těžko vyčíslit. Je zde tedy ještě aspekt týrání zvěře, kterému v případě vlka mlčky přihlížíme, jakoby utrpění některých zvířat (bezbranných domestikovaných ovcí) mělo menší hodnotu, než utrpení jiných zvířat (vlků).

Důkazy:

Fotodokumentace AOPK, Petr Kuna, 20.8.2017 (zabité a zraněné ovce)
Odborný a přehledový materiál žalobců o vlku na Broumovsku – Kauza vlk obecný

VII.

Žalobci jsou si na základě poučení advokátky vědomi specifičnosti a precedentnosti žaloby i navrhovaného žalobního petitu.

Nemají však s ohledem na právní úpravu a na nečinnost státu jinou možnost, než se opřít o klasická občanskoprávní ustanovení o prevenční povinnosti, kterou dle jejich názoru má i stát, a o ústavní základ svého práva na vlastnictví a na jeho stejnou ochranu před neoprávněnými zásahy.

1) Z ustanovení

dovozujeme, že i stát je povinen ve své legislativní práci počínat si tak, aby touto právní úpravou nepůsobil nedůvodnou újmu na majetku jiného. Pokud stát zakotvil, že vlk je chráněný druh, a tím před jeho útoky na majetek jiného (chovatelů) znemožnil obranu, a tyto útoky a tato újmy skutečně vzniká, je povinen konat jinak, a tuto právní úpravu zrušit nebo změnit.

Například v tom smyslu, že povolí odstřel vlků, kteří působí škody, resp. bude jejich počet na území v ČR regulovat, a na některých, hustě osídlených oblastech, jako je např. právě Broumovsko, vůbec jejich výskyt nepřipustit.

2) Z ustanovení

dovozujeme, že stát, který vytvořil nebezpečnou situaci tím, že zakotvil do zákona vlka jako chráněný druh, a jako jediný, kdo má nad touto právní úpravou kontrolu, má povinnost zakročit. Toto zakročení může mít podobu právě změny zákona tak, aby umožňovala ochranu zdraví a bezpečnosti osob a ochranu majetku chovatelů.

3) Z ustanovení

§ 2903, odst.2: Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy,

dovozujeme, že se jedná o vážné ohrožení, a že ohrožení, tedy žalobci, mohou po státu požadovat vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy (v daném případě již dokonce prokazatelně pravidelně vznikající). Toto vhodné a přiměřené opatření může spočívat jen ve změně právní úpravy tak, aby právní úprava umožňovala obranu proti hrozícím útokům ze strany vlků, a regulaci jejich počtu na území ČR podle osídlenosti jednotlivých oblastí.

Shrnutí

Žalobci zastávají názor, že jako občané České republiky, kteří jsou na základě špatné právní úpravy opakovaně poškozováni na svém majetku, když toto poškození spočívá v zabíjení bezbranných jimi chovaných zvířat, v jejich týrání, a dále jsou permanentně ohrožováni těmito útoky, a cítící se ohroženi na zdraví a životě, mají právo na základě daných právních ustanovení žádat po státu jednání tak, jak navrhují v žalobním petitu.

Danou žalobou pak chtějí zahájit řešení věci, ve které stát zůstává přes alarmující situace zcela nečinný. Věří pak, že soud bude po zvážení všech okolností připraven takto precedentní rozsudek vynést.

I stát odpovídá za své činy, a vzniká-li jeho právní úpravou újmy, musí a je povinen konat, a to jako každý jiný subjekt.

Jako vedlejšího účastníka navrhujeme ČR – Ministerstvo zemědělství, když předpokládáme, že toto by mělo resortně hájit zájmy žalobců.

VIII.

Na základě výše uvedeného, s vysvětlením právního názoru, i vnímání této žaloby jako precedentní a ve vztahu k státu za nestandardní metodu domáhání se práva, navrhujeme, aby soud po provedeném dokazování vynesl tento

rozsudek:

Soud ukládá České republice – Ministerstvu životního prostředí, aby připravilo návrh změny platné právní úpravy zákona o ochraně přírody a krajiny tak, aby existovala legální možnost přímé obrany před škodami způsobenými vlkem obecným, a dále aby došlo danou právní úpravou k regulaci počtu této šelmy na území České republiky s ohledem na místní specifika každé oblasti s tím, že v oblasti Broumovsko bude jeho výskyt omezen absolutně s ohledem na husté osídlení oblasti a existující přímé nebezpečí pro zdraví a životy osob, a výrazné škody na majetku, a to do šesti měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poznámka:

Žalobci nevylučují případné mimosoudní řešení věci, zahájí-li stát se vší vážností příslušné kroky k vedoucí k nápravě neúnosného stavu.

JŠ

v.z.

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová

advokátka

Hledat:

Žaloba na stát

Text žaloby