"Hlavou mi za těch pár minut proběhlo všechno, celý život. Zmocnil se mě stres, ochrnuly mi nohy, vstávaly mi všechny chlupy na těle a zalil mě studený pot," popisuje nepříjemnou situaci Luka Bikić.
Hrůzné setkání má za sebou chorvatský pastýř Luka Bikić, který hlídá dobytek v okolí Zagvozdu nedaleko Makarské. V nebezpečné situaci se ocitl poté, co jej samotného v kopcích přepadl vzrostlý vlk.
Podobných šelem už pastýř za svůj život viděl mnoho, tahle ho však zaskočila svou velikostí a opovážlivostí. "Představte si situaci, že před vámi v pustině stojí obrovský vlk. Za 60 let, co pasu dobytek, jsem tak velké zvíře neviděl," popsal Bikić vlka.
Nepříjemná událost, o které v posledních dnech mluví celá Imotská oblast, se odehrála v lokalitě Golo Brdo mezi Zagvozdem a Imotski Poljica, asi 7 km k hranici s Bosnou a Hercegovinou.
"Bylo kolem desáté hodiny dopoledne. Prostě se vynořil mezi kravami. Já na něj hodil kámen, on trochu couvnul a pak se zase vrátil ke mně. Jakmile se otočím zády, skřípe zuby a vrčí na mě. Nesmím se k němu otáčet zády. Mám velký strach, ten pocit ti nedokážu popsat. Nikdo nikde. To však není jediný problém. Vylezl bych na strom, ale nemám šanci. Všechny to jsou nízké jasany a klestí ," líčí své blízké setkání s vlkem. "I psi se strachem utekli."
Sebral všechnu odvahu a udělal směrem k vlku pár rozhodných kroků vpřed a mával klackem. „ Nejdřív se ani nepohnul a pak se nonšalantně vydal směrem ke Goli Brdo “, vzpomíná Luky Bikić na blízké setkání, o kterém by se prý dal natočit film. "Bylo vidět, že víc než na krávy má zálusk na mě," vyprávěl Bikić.
Po pár ranách holí se ale nakonec dal vlk na útěk.
Muž vyvázl bez zranění. Své následky ale setkání se šelmou přece jen zanechalo. "Bojím se teď chodit do hor. Musím, je to moje práce, ale strach mám," přiznal.
Nebylo to poprvé, kdy na staršího muže zaútočil vlk. Před pár lety to byla vlčice, která ale tehdy pouze bránila své mladé.
V minulosti měli obyvatelé dalmatské Zagory opravdu důvod se vlčí komunity bát, zvláště v zimě, kdy vlci slézali z hor a napadali lidi a dobytek. Člověk je však vyhubil, takže podle dřívějších zkušeností, jakmile vlci ucítili člověka, v panice utekli do lesů.
Dnes to už neplatí a opět se bojí o život lidé a né vlci.
Luky Bikić dodává: "Vlků je víc než kdy jindy. Jsem čtvrtá generace své rodiny, která střeží ovce a krávy. To dělal můj pradědeček, děda, otec a teď i já. Každý den jsem pásl asi šedesát let. Nikdy jsem neslyšel, že by vlci útočili na lidi tolik jako v posledních letech. Je to pravda, viděli jsme je," pokračuje s tím, že ví, že to stát dělá špatně. "Šelmy vědí, že je stát chrání, zraníš vlka a trávíš tři měsíce vězení a pokutu čtyřicet tisíc kun."
V sousední Šibenicko-kninské župě jsou útoky vlků na hospodářská zvířata a v poslední době i na lidi na denním pořádku. Jen v tomto kraji je každý měsíc zabito přes sto kusů dobytka.